Možná si představuješ sebevědomou ženu takto: vstoupí do místnosti a všichni se za ní otočí. Mluví nahlas a sebejistě. Nikdy o sobě nepochybuje. Nikdy nemá z ničeho strach. Nikdy se neomlouvá za to, že existuje.
A teď si možná říkáš – tak to já nejsem. Já o sobě pochybuji. Já mám strach. Já se omlouvám za věci, za které se omlouvat nemusím. Takže sebevědomí rozhodně nemám.
Ale tady je pravda, kterou ti řekne jen málokdo.
Sebevědomí není o tom, že ti chybí strach. Není o dokonalosti. Není o hlasitosti ani o dominanci. A rozhodně není o tom, jestli se s ním narodíš nebo ne.
Sebevědomí je dovednost. A jako každá dovednost i sebevědomí se dá trénovat a rozvíjet.
Sebevědomí je víra v sebe samu. Ne víra, že vždycky uspěješ. Ne víra, že nikdy neuděláš žádnou chybu. Ale víra, že ať přijde cokoliv – zvládneš to.
Je to tichý hlas hluboko uvnitř tebe, který říká: „jsem dost dobrá“. Jsem dost dobrá přesně taková, jaká jsem. S chybami, s pochybnostmi, s dobrými i špatnými dny.
Sebevědomá žena nepotřebuje souhlas ostatních, aby věděla, že je dobrá. Nepotřebuje od ostatních pochvalu, aby věděla, že odvedla dobrou práci. Nepotřebuje od ostatních povolení, aby si šla za tím, co chce. Ona to ví. Cítí to hluboko uvnitř sebe samé.
Podívej se na malou holčičku – když se učí chodit, neustále padá, vstává, jde do toho naplno – znovu a znovu. Bez hanby, bez sebekritiky, bez pocitu, že je méněcenná, protože spadla. Je to pro ni hra, ne selhání.
Jenže dětská bezstarostnost jednoho dne skončí. Objeví se kritika od rodičů, kteří to s ní sice myslí dobře, ale jejich slova ji zabolí. Začne se srovnávat se svými kamarádkami. Začne ji zpochybňovat její partner. A nakonec tomu nasadí korunu společnost se svými neúprosnými požadavky: buď štíhlejší, chytřejší, úspěšnější, krásnější.
A ta malá holčička – ty – začne pomalu věřit až uvěří, že není dost. Že není dost chytrá. Že není dost hezká. Že není dost úspěšná. Že není dost silná. Že není prostě – dost dobrá.
A tenhle příběh si v sobě nese roky, desetiletí. Někdy i celý život.
Možná to znáš. Omlouváš se za věci, za které se omlouvat nemusíš. Upozaďuješ sebe samu, abys naplnila představy a očekávání ostatních. Říkáš „ANO“, i když chceš říct „NE“ – protože se bojíš, že když odmítneš, přestanou tě tvoji nejbližší mít rádi.
Čekáš na pochvalu od ostatních, protože sama sobě ji nedokážeš dát. Srovnáváš se s ostatními – a vždycky z toho vycházíš nejhůře. Odkládáš věci, protože co když to nebude dost dobré? Co když selžeš?
A tak raději nic nezačínáš, nic nerozjíždíš. A raději zůstáváš tam, kde jsi. Tam, kde je to pro tebe bezpečné. Tam, kde tě nikdo nemůže zranit.
Jenže tam, kde je bezpečno – v tvé komfortní zóně – tam není život. Tam je jen přežívání.
Mýtus č. 1: Sebevědomí buď máš, nebo nemáš.
Sebevědomí je jako sval. Čím více ho trénuješ, tím silnější je.
Mýtus č. 2: Sebevědomé ženy nemají strach.
Bojí se stejně jako ty. Jen jdou dál i přes svůj strach. Protože vědí, že strach pro ně neznamená stop – ale pokračuj.
Mýtus č. 3: Sebevědomí přijde samo, až budeš úspěšnější.
Funguje to přesně obráceně. Nejdříve je potřeba vybudovat si sebevědomí a až pak se dostaví úspěch. Bez sebevědomí se totiž do ničeho nepustíš. A když se do ničeho nepustíš, nemáš v tom šanci uspět.
Mýtus č. 4: Sebevědomí znamená být arogantní.
Arogance je maska nejistoty. Skutečně sebevědomá žena je vnitřně vyrovnaná a jistá si sama sebou. Nemá potřebu nikomu nic dokazovat.
Mýtus č. 5: Nejdříve musím vyřešit všechny své problémy, abych se cítila sebevědomě.
Sebevědomí je o tom, že jsi OK s tím v jakém bodě svého života jsi právě teď. I se svými problémy. Protože víš, že je zvládneš vyřešit.
Vybudování neotřesitelného sebevědomí není o sprintu, ale o maratonu. Je to cesta, která ale za to stojí. A která začíná malými, vědomými krůčky.
Uvědom si svého vnitřního kritika:
Co si o sobě neustále říkáš? Jaký příběh si vyprávíš? Je to příběh o tom, že nejsi „dost dobrá“? Pokud ano, pak je na čase si uvědomit, že tento příběh ti absolutně neslouží. Je to jen příběh, kterému sis dovolila uvěřit. A stejně jako jsi ho napsala, tak ho můžeš i přepsat.
Oceňuj se za svá malá vítězství:
Každý den si zapiš 3 věci, které jsi udělala dobře. A ne, nemusí to být nic velkého nebo převratného. Uvařila jsem večeři. Zavolala jsem na úřad. Řekla jsem důrazné „NE“. Každé malé vítězství se počítá a je důkazem, že jdeš dopředu. A právě z těchto malých krůčků se buduje neotřesitelná sebedůvěra.
Nastavuj hranice:
Sebevědomí a hranice jdou ruku v ruce. Každé „NE“, které řekneš věcem a lidem, kteří ti vysávají energii, je zároveň hlasité „ANO“ sobě samé. A čím více si budeš vážit svého času a své energie, tím více si jich budou vážit i ostatní.
Dělej věci, které tě děsí:
Sebevědomí neroste v pohodlí – roste tam, kde je odvaha. Nemusíš hned skákat z letadla. Stačí udělat malý krok za hranici toho, co ti přijde bezpečné. Zeptej se někoho na cestu. Objednej si v restauraci něco, co jsi nikdy nezkoušela. Promluv na neznámého člověka. Každé takové „vítězství“ je palivem pro tvé sebevědomí.
Pečuj o sebe samu:
Sebevědomí se nerodí z vyčerpání. Rodí se z péče o sebe samu. Když nasloucháš svému tělu, odpočíváš, kdy potřebuješ, a staráš se o svou mysl, dáváš si tím ten nejdůležitější signál: jsem důležitá. Zasloužím si péči. A to je základ, na kterém se skutečné sebevědomí buduje.
Oslavuj své chyby:
Chyby nejsou selhání. Jsou to důkazy tvé odvahy. Každá tvá chyba znamená, že jsi šla do akce, že jsi to zkusila, že jsi žila naplno. Žena, která se nebojí chybovat, je žena, která osobnostně roste.
Zapomeň na to, že se musíš od základů změnit nebo být někým jiným. Jsi dost dobrá přesně taková, jaká jsi – se všemi svými silnými stránkami i zranitelnostmi.
Sebevědomí je volba. Je to o tom, že začneš věřit sama sobě, že si dovolíš být vidět a že konečně začneš žít naplno.
Pokud jsi připravená přestat se schovávat ve svém stínu a vykročit z něj do života plného neotřesitelného sebevědomí, jsem tu pro tebe – ráda tě na tvé cestě podpořím.