Honíš se za pochvalou od ostatních? Proč je to past a jak z ní ven.

Dokončíš projekt, pomůžeš kamarádce s jejími úkoly, zvládneš náročnou situaci se svým dítětem. Zkrátka uděláš něco úžasného. A pak … tiše sedíš a čekáš … Čekáš na to slovo. Na ten pohled. Na to uznání. Na to poplácání po ramenou. Na to odvětění „dobrá práce“, „jsi úžasná“, „bez tebe bych to nezvládla“. A ono to nepřichází. Cítíš vnitřní prázdnotu. Zklamání. Pochybuješ o sobě samé, o své hodnotě.

Také to znáš? Tak vítej v klubu žen, které se celý život honí za pochvalou od ostatních.  

Jako malé holčičky jsme se naučily čekat na pochvalu

Proč čekáme na pochvalu od ostatních? Kořeny najdeme v našem dětství, kdy jsme byly chváleny za dobré známky, za uklizený pokoj, za to, že jsme „hodné holčičky“. Naučily jsme se, že naše hodnota je spojená s tím, co si o nás myslí druzí. A tento vzorec si z dětství neseme do dospělosti.

Jenže honba za uznáním od druhých je zrádná. Je jako písek v přesýpacích hodinách – proteče, zmizí, ale ty potřebuješ další a další.

Pochvala od ostatních je pomíjivá:

Dnes tě tvé okolí pochválí, ale zítra už nemusí.

Pochvalu od ostatních nemáš ve svých rukou:

Nemůžeš ovlivnit, jestli tě druzí pochválí, nebo tvé úsilí přejdou bez povšimnutí.    

Honba za pochvalou od ostatních vede k závislosti:

Staneš se otrokem názorů ostatních.

Honba za pochvalou od ostatních vede k vyhoření:

Neustále se snažíš všem zavděčit, překonávat se, jen aby sis zasloužila jejich potlesk a ocenění.

Honba za pochvalou od ostatních tě odpojuje od sebe samé:

Přestaneš si věřit, protože tvůj vnitřní hlas je přehlušen touhou po tom, aby tě ostatní ocenili.

Co tě to stojí?

Stojí tě to obrovské množství energie. Místo abys dělala věci proto, že tě baví, že jsou pro tebe důležité, nebo proto, že víš, že jsi odvedla dobrou práci – děláš je s podvědomou touhou po odměně.

A když odměna nepřijde, cítíš se nedoceněná. Neviditelná. Někdy dokonce podvedená. „Vždyť jsem se tak snažila! Proč si toho nikdo nevšiml?“

Tohle je ta největší past. Protože tvá hodnota by neměla záviset na tom, jestli si někdo zvenku všimne tvého úsilí. Tvá hodnota je už v tobě samotné – a vždy v tobě byla.

Nauč se chválit sebe samu

Představ si, že uděláš něco úžasného a cítíš se u toho skvěle. Ne proto, že ti to někdo řekl, ale proto, že to víš ty sama. Tvoje vnitřní pochvala nepotřebuje potvrzení zvenku – nezávisí na momentální náladě ostatních, na konkrétní chvíli ani na tom, jestli si toho ráčí všimnout. Je stabilní. Vždy je s tebou. A je jenom tvoje.

Když se naučíš chválit sebe samu, přestaneš potřebovat, aby to za tebe dělali ostatní. Ne, že by ti pochvala od nich nebyla příjemná – ale už na ní nebudeš závislá. Bude to jen třešnička na dortu, ne celý poschoďový dort.

A víš, co se stane, když přestaneš být závislá na pochvale od ostatních?

• Budeš mít více energie.
• Budeš dělat věci, které chceš ty sama.
• Tvé sebevědomí bude neotřesitelné a ty budeš ve svém životě autentická.
• Budeš silnější v nastavování svých hranic, protože tvá hodnota nebude závislá na tom, jestli tě ostatní „budou mít rádi“.

Jak se naučit chválit sebe samu?

Nečekej na velké úspěchy. Začni s malými kroky, teď hned.

Uvědom si:

Pokaždé když se přistihneš, že čekáš na pochvalu zvenku, zastav se a uvědom si, co se s tebou děje. Vnímej ten pocit ve svém těle – kde ho cítíš? Jaká je to emoce? Je to prázdnota, zklamání, nebo něco jiného? Pojmenuj ji. Pozoruj ji. Nesuď ji. Uvědom si, jaký spouštěč k ní vedl a co sis v tu chvíli o ní pomyslela. Toto uvědomění je ten první, ale zásadní krok k tomu, abys tento vzorec mohla změnit. Vzorec, který ti už neslouží.

Pochval se:

Místo abys čekala na pochvalu od ostatních, pochval se sama. Řekni si nahlas – „Zvládla jsem to skvěle.“ “Fakt jsem na sebe pyšná, že jsem se do toho pustila.“ „Dnes jsem byla opravdu úžasná.“ Zpočátku ti to může znít divně, ale vytrvej. Mozek se tomu teprve učí.

Zapisuj si své úspěchy:

Měj při ruce malý deník nebo poznámky v telefonu, kam si každý den zapíšeš 3 věci, za které se chceš pochválit. Nemusí to být nic gigantického. Stačí i menší věci – uvařila jsem večeři, vyřídila otravný email, dopřála si 10 minut pro sebe samu.

Oceňuj své úsilí, ne jen výsledek:

Někdy se něco prostě nepovede. Ale podívej se na úsilí, které jsi do toho vložila. Pochval se za snahu, za odvahu, za vytrvalost.

Kde konkrétně na svém těle ten pocit cítíš?

Když se pochválíš, vnímej, jak se při tom cítíš. Kde se na tvém těle objevuje ten pocit spokojenosti, hrdosti? Jakou má barvu? Jaký má zvuk? Uvědom si ho.

Nečekej, že se všechno změní přes noc – je to maraton, ne sprint. Ale každá tvoje malá vnitřní pochvala je cihličkou do tvého nového, pevného základu. Základu, který nestojí na uznání ostatních, ale na tvé vlastní, nezpochybnitelné hodnotě.

Začni konečně žít

Tvá hodnota není v tom, co si o tobě myslí ostatní. Tvá hodnota je v tobě samé – a nikdy, opravdu nikdy, nebyla jinde.

Pokud jsi připravená přestat se honit za pomíjivou pochvalou a začít budovat neotřesitelné sebevědomí, které ti nikdo nevezme – jsem tu pro tebe, abych ti s tím pomohla. Koučování ti ukáže, jak přenastavit staré vzorce, jak přestat poslouchat ten hlas, který čeká na potlesk zvenku, a jak objevit sílu, která už dávno uvnitř tebe dřímá.

Protože ta síla v tobě je. Vždycky v tobě byla. Jen byla překryta názory ostatních.

CHCI PRVNÍ SEZENÍ