Proč se obětuješ pro ostatní?

Zamysli se nad těmito situacemi. Kolegyně je nemocná, tak jdeš na směnu místo ní. Uděláš to pro ni bez váhání, bez přemýšlení. Přece ji nenecháš ve štychu. Kamarádce onemocní dítě, tak za ní rozneseš letáky. Vždyť je to přece za chvíli hotové. Sousedčiny děti mají prázdniny, ale ona pro ně nemá zajištěné hlídání. Tak jí s nimi pomůžeš. Protože kdybys byla ty v její situaci tak by si také ocenila pomoc.

Ale časem přijde den, kdy nemůžeš ty. Jsi nemocná. Vyčerpaná. Sama potřebuješ pomoc. A nikdo za tebou nepřijde …

Kde se stala „chyba“?

Nestala se. Stalo se něco mnohem horšího – vytvořilo se automatické očekávání. Okolí si zvyklo, že ty vždycky přijdeš. Vždycky pomůžeš. Vždycky najdeš způsob jakým danou situaci vyřešit.

A protože jsi to dělala tak dlouho a spolehlivě, přestalo to být vnímáno jako laskavost. Stalo se to samozřejmostí. A samozřejmost se neoplácí. Neoplácí se proto, že ji nikdo nevidí. Je prostě ta tam – stejně jako vzduch. Nikdo ti nepoděkuje za vzduch, který dýchá. Jenže ty nejsi vzduch. Jsi člověk. S vlastními potřebami, vlastními limity a dny, kdy prostě nemůžeš.

Syndrom záchranářky

Možná to znáš pod jiným názvem. Syndrom pomocnice. Syndrom spasitelky. Ta, na kterou se dá vždycky spolehnout. Zní ti to jako kompliment. A chvíli to i tak vypadá. Ale za tímto vzorcem se skrývá něco, o čem se nemluví.

Záchranářka nezachraňuje ostatní jen proto, že jim chce pomoct. Zachraňuje je proto, že potřebuje být potřebná. Protože v tom nachází svou hodnotu. Protože se bojí, co by si o ní ostatní pomysleli, kdyby neřekla ano. A tak vždycky přijde. I když nechce. I když nemůže. I když by sama potřebovala, aby někdo přišel za ní.

Jakou cenu platíš?

Řeknu ti to bez okolků. Tento vzorec tě stojí zdraví. Energii. Čas. Vztahy, ve kterých dáváš víc, než dostáváš. A nakonec i sebe samu – protože žena, která se neustále stará o ostatní a zapomíná na sebe, jednoho krásného dne zjistí, že neví, kdo vlastně je, když není něčí záchranářkou.

A víš co je na tom nejhorší? Ostatní si toho většinou ani nevšimnou. Nevšimnou si, že jsi přišla i když jsi chodit neměla. Nevšimnou si, kolik tě to stálo sil. Nevšimnou si, že bys taky potřebovala, aby někdo přišel za tebou. Protože ty jsi jim to nikdy neřekla.

Proč mlčíš?

Protože se bojíš. Bojíš se, že když řekneš NE, přestanou tě mít rádi. Že tě budou považovat za sobeckou. Že je zklameš. Že narušíš vztahy, které sis roky budovala. A tak mlčíš. A jsi poslušná. A bereš na sebe víc, než uneseš.

Dnes večer si polož tuto otázku: „Jaký vztah vlastně mám s lidmi, kteří ode mě neustále něco potřebují, ale nikdy nepřijdou, když něco potřebuji já?“

Není to obvinění. Oni nejsou špatní. Je to zrcadlo. Je to vzorec, který jsi ty nastavila. Vzorec, který říká – moje potřeby nejsou důležité. Moje limity neexistují. Já to zvládnu. Vždycky. A oni ti uvěřili.

Co se změní, když začneš říkat NE?

Vím, co si teď myslíš. Že když začneš říkat NE, všechno se rozpadne. Že tě přestanou potřebovat. Že tě přestanou volat. Že ztratíš vztahy. Možná některé ano. A to ti řeknu na rovinu, bez příkras. Některé vztahy stojí jen na tom, že ty říkáš stále ano. Že jsi stále k dispozici. Že pomáháš. A když přestaneš – zmizí.

Ale víš co? Tyto vztahy nestály za udržení. Protože vztah, který přežije jen dokud se obětuješ, není vztah. Je to transakce. A ty si zasloužíš víc než transakci. Vztahy, které jsou skutečné – ty tvoje NE přežijí. A dokonce zesílí. Protože konečně uvidí tvé opravdové já – nejen tvoji ochotu všem pomáhat.

Jak začít říkat NE?

Nezačínej tak, že hned zítra řekneš NE úplně všemu a všem. To nefunguje a zbytečně tě to vyčerpá. Začni tím, že si své NE uvědomíš. Uvědom si, kde dáváš víc, než dostáváš. Kde cítíš nespravedlnost. Kde ti dochází energie, protože jsi zase vykonávala něco za někoho jiného.

A pak si polož otázku: „Co by se stalo, kdybych teď řekla NE?“ Jen si to představ. Není to o tom, že to hned uděláš. Je to o tom, že si dovolíš tu myšlenku. Že si dovolíš představit si, jaké by to bylo, kdybys nemusela.

A pak, až budeš připravená, začni s malými NE. S těmi, které tě stojí nejméně. S těmi, kde víš, že reakce nebude tak dramatická. A uvidíš, jaké kouzlo se začne dít.

Tvoje hodnota není v tom, co pro druhé děláš …

Tvoje hodnota je v tom, kdo skutečně jsi. A pokud chceš, aby tě ostatní viděli a ocenili za to, kdo jsi, musíš se nejdříve vidět a ocenit ty sama. A to začíná u toho, že si dovolíš mít své hranice. Že si dovolíš říkat NE.

Protože když řekneš NE – otevřeš tím dveře pro sebe samu. Pro svůj klid. Pro svou energii. Pro život, ve kterém budeš mít dost prostoru pro sebe samu a i pro to, abys svou energii mohla dávat i ostatním – ale už ne z povinnosti, ale z opravdové radosti.

Chceš se naučit říkat NE bez výčitek a strachu?

Koučování ti ukáže z jakého důvodu se dáváš na poslední místo a jak to změnit. Pokud cítíš, že je na čase přestat se obětovat pro ostatní a začít žít podle sebe – jsem tu pro tebe. Už první sezení bude pro tebe novým začátkem. Chvílí, kdy se rozhodneš, že už pro ostatní nebudeš vzduch.