K napsání tohoto článku mě inspirovala kniha Mrcha vs. Hodná holčička (Přestaňte sloužit druhým a plňte si sny!) a také film Bohemian Rhapsody. Na první pohled možná nesourodá dvojice, ale na ten druhý mají jednu důležitou věc společnou. Zajímá vás jakou? Tak pokračujte ve čtení, protože na konci na vás čeká rozuzlení.
Tuto větu jsem za svůj život slyšela mnohokrát a vždy jsem se s ní spokojila. Vždy jsem si uvědomila, že jsem ve svém životě mohla dopadnout mnohem hůře – nemusela jsem mít rodinu, přátele, materiální věci, zážitky, jistotu či bezpečný přístav. Nemusela jsem mít nic z toho, co dnes mám.
Naučila jste se tedy žít s tím, co už mám, protože už to je přece velký dar. A když mi na mysl přišla myšlenka, že bych mohla chtít něco víc, než co mám teď, tak jsem ji jednoduše zaplašila. To, co mám nyní, by pro mě mělo být dostačující; protože ten, kdo chce víc, nemusí nakonec mít nic. Lepší je vrabec v hrsti, než holub na střeše.
V dřívějších dobách, když jsem si chtěla splnit jakýkoliv sen, jsem si v prvním kroku nastavila, že si ho chci splnit na 100 %. Ve druhém kroku jsem o něm začala více přemýšlet a ze svých nároků postupně slevovala. Cíl pro mě byl úspěšný, když se mi splnil alespoň na 50 %.
To, že se mi splnil alespoň z poloviny, pro mě bylo dostačující, protože se mi přece nemusel splnit vůbec. Neodvažovala jsem se ani snít, jaké by to bylo splnit si ho ze 100 %. Prostě jsem se spokojila s tím, co už mám a byla za to vděčná.
Najednou jsem viděla, že je možné chtít víc. Že i já můžu chtít víc – od sebe, od své rodiny, od svých blízkých, od dalších lidí, od života. Že k původním 100 % můžu požadovat dalších 50 % navíc. Že například při plánování dovolené si můžu dovolit požadovat určitý komfort stejně jako autorka knihy, a nebudu za sobce myslícího pouze na sebe. Že si můžu splnit své sny, nikoliv na 50 %, ale rovnou na 100 % a svět se přitom nezboří.
Díky této kapitole jsem si uvědomila, že ve své hlavě mám nastavené tyto vzorce: buď ráda za to, co máš; kdo chce víc, nemívá nic. Vzorce, o kterých jsem až doposud nevěděla, respektive nechtěla vědět. Srdce mi správně napovídalo, že chci od života víc, že se rozhodně nechci spokojit s tím, co už mám.
Jenže takovéto myšlenky jsem hned zaplašila, protože mi ukazovaly, že jsem sobec! Myslím jen na sebe, ale na světě existují lidé, kteří mají méně než já a dali by cokoliv za to, aby mohli být na mém místě, proto bych si toho, co mě obklopuje, měla vážit a být za to vděčná.
Myslet na to, že bych mohla chtít víc, je špatné – takto jsem odkryla další vzorec. A to se mu stačilo podívat jen na zoubek.
A aby toho nebylo málo, o své slovo se začala hlásit také intuice a já si začala uvědomovat, že vždycky jsem měla nastavenou určitou laťku, kterou jsem u sebe postupnými kroky posouvala stále výš a výš. Teď jsem stála před realitou, před kterou jsem dlouhou dobu zavírala oči. Ale teď už nebylo kam utéct, naopak nastal čas na světlo vytáhnout své temné vzorce a uvědomit si, že opravdu není nic špatného na tom chtít od života víc.
Filmový Freddie Mercury při jedné scéně (následující pasáž berte prosím s rezervou – jedná se o můj volný překlad) děkuje za nabízené možnosti koncertů a akcí, které mu jsou nabídnuty a mnozí na jeho místě by je brali všema deseti, ale on chce prostě víc a rozhodně se nechce spokojit s tím, co je mu aktuálně nabízeno.
A když se podíváte se do historie, co všechno skupina Queen dokázala, tak pokud by se spokojila s tím, co jí bylo nabízeno a nechtěla víc, možná by dnes byla tam, kde je a možná také ne.
P. S. Pokud jste film ještě neviděly, doporučuji jeho zhlédnutí stejně jako přečtení knížky Mrcha vs. Hodná holčička.
Nebojte se chtít víc – od sebe, od druhých, od života. Svět se dál bude točit a rozhodně se nezboří (a pokud si myslíte pravý opak, tak si na jeden den zkuste chtít víc).
To, že chcete luxusnější dovolenou (každá z vás si pod pojmem luxus představí něco jiného) neznamená, že jste sobec myslící pouze na sebe. Naopak tím ukazujete, že vám na sobě záleží, že k sobě chováte úctu, že se dáváte na první místo.
Pokud opravdu toužíte dopřát si luxusní dovolenou, tak si ji prostě dopřejte a neřešte, co si lidé kolem vás o vás budou (nebo nebudou) myslet. Čas je příliš cenný na to, abyste jím zbůhdarma mrhala. Jednou i pro vás nastane den (možná zítra, možná za několik let), kdy už nebudete moci uskutečnit své sny a přání, proto opravdu neplýtvejte svým časem a buďte tvůrkyní svého života.
Zároveň nezapomínejte na pokoru a vděčnost, proto buďte pokorná a vděčná za všechny okamžiky, které vás v životě budou obklopovat.
Pokud se na vaší cestě za „chtěj víc“ objeví překážky v podobě vzorců, které máte nastavené ve své mysli, vyzkoušejte sezení u kouče, který ve spolupráci s vámi (ano, mávnutím kouzelného proutku opravdu nezmizí; ale postupnou prací ano) vám je pomůže odstranit.
Chtějte víc!