Každá z nás si s sebou nese nějaké břemeno z minulosti. Jsou to vzpomínky na situace, kdy jsme mohly jednat jinak; chvíle, které bychom nejraději vrátily zpět, nebo rozhodnutí, která nás dodnes mrzí. Sebeobviňování je jako těžký batoh na zádech, který nám brání svobodně kráčet vpřed. V tomto článku se podíváte na to, jak se tohoto břemene zbavit a jak začít žít přítomností.
Sebeobviňování často pramení z našeho perfekcionismu a kladených vysokých nároků na sebe samu. Máme tendenci posuzovat své minulé činy dnešníma očima, s vědomostmi a zkušenostmi, které jsme tehdy neměly k dispozici. To je ale nespravedlivé – v minulosti jsme jednaly tak, jak nejlépe jsme v dané situaci uměly.
Další častou příčinou sebeobviňování je snaha udržet nad minulostí kontrolu. Paradoxně je pro nás někdy jednodušší obviňovat sebe než přijmout skutečnost, že některé věci byly mimo naši kontrolu. Když viníme sebe, vytváříme iluzi, že jsme mohly situaci ovlivnit, což nám dává falešný pocit kontroly.
Uvědomte si, že minulost se již stala a nelze ji změnit.
První krok k osvobození se od sebeobviňování je přijetí tohoto faktu – minulost nelze změnit. Můžeme strávit hodiny přemýšlením nad tím, co jsme mohly udělat jinak, ale to nezmění to, co se stalo. Jediné, co můžeme ovlivnit, je naše přítomnost a budoucnost.
Pochopte souvislosti svých minulých rozhodnutí.
Vraťte se v mysli do situace, která vás trápí, ale tentokrát se na ni podívejte s laskavostí a pochopením. Jaké byly její okolnosti? Jaké informace jste měla v tu danou chvíli k dispozici? Jaké byly vaše tehdejší zkušenosti a možnosti?
Možná zjistíte, že jste jednala nejlépe, jak jste v dané situaci mohla.
Přijměte své chyby jako učitele.
Každá chyba, každé špatné rozhodnutí nás něco naučilo. Místo sebeobviňování se zkuste na své minulé zkušenosti podívat jako na cenné lekce. Co jste se díky nim naučila? Jak vás tyto zkušenosti posílily?
Napište si dopis odpuštění.
Vezměte si papír a tužku a napište si dopis, ve kterém si odpustíte. Buďte k sobě laskavá a v dopise konkrétní – pojmenujte situace, které vás tíží, a vysvětlete sama sobě, z jakých důvodů si zasloužíte odpuštění. Tento dopis si uschovejte a čtěte si ho vždy, když se u vás objeví pocity viny.
Vytvořte si rituál propuštění.
Někdy pomáhá symbolické gesto. Například své výčitky můžete napsat na papír a ten pak spálit. Rituály nám pomáhají zpracovat emoce a uzavřít kapitoly našeho života.
Svou pozornost věnujte přítomnému okamžiku.
Mindfulness neboli všímavost nám pomáhá zakotvit v přítomném okamžiku. Když se přistihnete, že se opět obviňujete, zastavte se a uvědomte si své dýchání, pozorujte své myšlenky (bez hodnocení) a nechte je odplout.
Mějte své cíle.
Místo upínání se k minulosti se zaměřte na svou budoucnost. Jaké jsou vaše sny a cíle? Co chcete ve svém životě dokázat? Jaké sny a cíle si chcete splnit? Stanovte si konkrétní cíle a konkrétní kroky, které vás dovedou k jejich dosažení.
Praktikujte vděčnost.
Každý den si zapište tři věci, za které jste vděčná. Mohou to být i maličkosti – úsměv od cizího člověka, lahodná horká čokoláda, nebo nádherný západ slunce. Vděčnost nám pomáhá přesunout pozornost od negativních myšlenek k pozitivním okamžikům v našem životě.
Obklopte se podporujícími lidmi.
Sdílejte své pocity s nejbližšími přáteli, rodinou, atd. Někdy potřebujeme vhled zvenčí, který nám pomůže vidět věci z jiného úhlu pohledu.
Cesta k odpuštění sobě samé není jednoduchá ani rychlá. Je to cesta, která vyžaduje trpělivost, pochopení a lásku k sobě samé. Pamatujte, že každá z nás dělá chyby. Důležité není to, co jsme udělaly v minulosti, ale jak se rozhodneme žít od tohoto okamžiku dále.
Začněte tím, že si každý den připomenete: „Dělala jsem to nejlepší, co jsem v dané situaci mohla a uměla.“ Postupem času pocítíte, že břemeno z minulosti se stává lehčím, až si jednoho dne uvědomíte, že žijete přítomností.