PROMĚNA: Z ošklivého káčátka se proměnila v překrásnou sněhobílou labuť, jelikož si uvědomila jednu důležitou věc

V krbu praská oheň, příjemné teplo se rozlévá po těle, vzduch je prosycený vůní čokolády a tóny vánočních písní. Sedím v útulné kavárně a vychutnávám si horkou čokoládu s obrovskou porcí načechrané šlehačky posypanou jemnými kousky oříšků. Krátím si tak dobu čekání na blízkou kamarádku.

Zadívám se do minulosti a vzpomínám. Naposledy jsem ji viděla jako obézní uzlíček nervů. Od té doby ale už uběhlo moře času. Těším se na ni, na její proměnu, protože fotky na sociálních sítích mi prozradily, že se z šedé myšky stala sebevědomá zářivá žena. A mě zajímá kromě dalších témat odpověď na jednu otázku: „JAK TO DOKÁZALA?“.

Zvoneček nad dveřmi se roztančí, aby ohlásil vstup nově příchozí zákaznice. V červeném kabátě s vlněnou krémovou šálou a úsměvem od ucha k uchu se rozhlíží po kavárně, než mě spatří a vydá se směrem k našemu stolu. Vřelé objetí na sebe nenechá dlouho čekat. Protože vím, co má ráda, objednala jsem jí také jednu horkou čokoládu, kterou jí obsluha nyní přináší; šlehačku má na rozdíl ode mne posypanou velkými čokoládovými hoblinkami.

Probíráme různá témata, jako jsou muži, práce, rodina či módní trendy, a čas dál utíká jako splašený kůň, z jedné hodiny jsou najednou tři a my se stále dobře bavíme. Kavárna za hodinu zavírá, tedy teď mám nejlepší příležitost zeptat se jí na tajný recept její proměny. Dodávám si kuráž a vyslovuji otázku, která mě pálí na jazyku. Čekám na její reakci.

Upije doušek čokolády, upře na mě své lískooříškové oči a se zářivým úsměvem mi začíná vyprávět svou životní proměnu a já tiše poslouchám.

„Začalo to tím, že jsem se neměla ráda. Nesnášela jsem své tělo. Do zrcadla na sebe jsem se nechtěla ani podívat, na váhu jsem raději vůbec nestoupala, abych ji nestrhla. Sebevědomí jsem měla pod bodem 0. Záleželo mi na tom, co si o mně myslí okolí. Snažila jsem se být dokonalá, všem vyhovět a zavděčit se. Jakoukoliv kritiku od okolí jsem vnímala jako pravdu, že to prostě tak je. Byla jsem vším možným, jen ne sama sebou.

Když jedna kamarádka onemocněla, požádala mě, zda bych mohla jít místo ní na jeden workshop, jelikož ho již měla zaplacený za nemalé peníze; nechtěla, aby lístek zbytečně propadl. Chtěla jsem jí vyhovět, ale když mi řekla jeho název, orosila jsem se a začala se ostýchat. Ne, tohle opravdu nebyl můj šálek kávy, nechtěla jsem tam jít. Ale když jsem viděla, že jí je opravdu pod psa, bylo mi jí tak líto, že jsem na něj nakonec kývla. Nicméně cestou tam jsem začala spřádat plány brzkého útěku.

Posadila jsem se do poslední řady, abych případně mohla zmizet jako pára nad hrncem. To když lektorka uplatňovala heslo, že teorie se má přeměnit v praxi, takže z publika žádala jednu účastnici, zda by jí pomohla s následující ukázkou – rozhovorem – a posadila se na židli vedle ní.

Když se odvážná dobrovolnice zhostila úkolu, začal probíhat rozhovor, ve kterém lektorka kladla zajímavé otázky, které také mě nutili k zamyšlení, a ve své mysli jsem si jednotlivé otázky také zodpovídala. Po celou dobu rozhovoru bylo v sále hrobové ticho, jelikož všichni byli fascinovaní odehrávající se ukázkou.

Žena, která seděla na židli naproti lektorce, se mi v mnoha věcech výrazně podobala – jako by žila můj život – šedá myška v koutě, názory okolí převažují nad vlastními úsudky, nenávist k tělu a mnoho dalšího a známého. Pocity, které znám velmi důvěrně.

Lektorka s ní před našimi zraky prováděla doslova zázraky. A to jen tím, že jí pokládala otázky a ona na ně hledala odpovědi v sobě samé. Tato žena po půl hodině rozhovoru, kdy odcházela z pódia, rozkvetla, ze zavitého poupěte se proměnila v nádhernou růži. Tímto zážitkem jsem byla tak fascinovaná, že jsem vydržela až do samotného konce workshopu a na útěk nadobro zapomněla.

Při návratu domů jsem přemýšlela o této magii. Bylo to pro mě něco neuvěřitelného. Zmítala mnou pestrá paleta emocí. Díky energii, kterou jsem na této přednášce zažila, jsem se rozhodla, že svůj život změním. Už nechci být šedou myškou, ale chci se proměnit v krásnou růži jako ona účastnice na pódiu.

Opojená euforií jsem druhý den ráno zavolala své kamarádce a vylíčila jí pocity z včerejšího večera a také jsem jí požádala o kontakt na lektorku. Ještě ten den jsem jí zavolala – já, která se bojím telefonování jako čert kříže – a domluvila si s ní schůzku na příští týden.

Od té doby proběhlo už několik sezení, na která se vždy těším a navíc mě nabíjí obrovskou energií a chutí do života. Mezi mnou a mou průvodkyní vzniklo důvěrné pouto, už pro mě není cizí osobou, ale blízkou přítelkyní. Pokládá mi otázky, na které hledám odpověď ve svém nitru, nikde jinde. Otázky jsou jednoduché, ale najít na ně odpovědi pro mě bylo zpočátku hodně těžké, jelikož byli skryté pod mnoha vrstvami mé osobnosti.

A co jsem si uvědomila? Změny jsou možné, omezující limity jsou jen v mé hlavě, ale můžu je překonat společně s pílí, trpělivostí a vytrvalostí. Takže začala jsem pravidelně cvičit a výsledek úbytku pár kil se dostavil vzápětí. Místo slova „musím“, kdy jsem se dřív do všeho nutila, jsem začala používat slovo „chci“, od té doby je můj život mnohem veselejší než byl předtím.

Začala jsem také hledat nové výzvy, například jsem si řekla, že při příští pracovní prezentaci odprezentuji svoji část před malým publikem, už nebudu stát v zákulisí, ale půjdu na plac, protože se chci postavit svému strachu tváří tvář a zároveň se chci zdokonalit v prezentačních schopnostech.

S tím souvisí i to, že jsem změnila svůj šatník, začala jsem nosit oblečení, které bych si nikdy před tím na sebe nevzala. Kalhoty jsem vyměnila za šaty, okolí si této mé změny (nejen při prezentaci) všimlo a obdivné pohledy na sebe nenechaly dlouho čekat. Připadala jsem si krásná a neodolatelná.

Jsem šťastná a hrdá na sebe samu, co všechno jsem dokázala. S mojí proměnou jde ruku v ruce také sebevědomí, které se z bodu nula přesunulo na bod zdravého sebevědomí. A hlavně uvědomila jsem si svojí vlastní hodnotu. Už se mám ráda.

Bylo to hodně informací, viď? Takže ti teď shrnu ty nejdůležitější.

Změny jsou možné, limity jsou jen v naší hlavě. Změn nastavení hlavy a budeš ještě lépe dosahovat svých cílů. Vždy si pokládej jen reálné cíle a dosahuj jich po malých krůčcích. Nauč se být trpělivá, protože úspěch není ze dne na den.

Odpovědi na otázky se ukrývají ve tvém nitru, nikde jinde je nenajdeš. S hledáním odpovědí ti může pomoci odborník, ale pozor není odborník jako odborník. Tvůj průvodce ti musí sednout jako poklička na hrnec a musí mezi vámi být vzájemná důvěra. V opačném případě se s ním do žádných akcí nepouštěj, škody může být napácháno více než užitku. Se zažitým úspěchem se pozitivně změní i tvé sebevědomí.

A poslední důležitá informace je buď vždy sama sebou.“

Dovyprávěla mi svůj životní příběh a já jsem nad jejími závěrečnými slovy ještě hodně dlouho přemýšlela. Po nějaké době se mi před očima začala rýsovat výzva v podobě – zdokonalím se v angličtině.

Svou první výzvu už mám stanovenou, ale vím, že jí to nekončí, protože se chci dál rozvíjet a zdokonalovat.

Jakou výzvu zdoláte vy? A jaký bude váš první krok?

Limity jsou jen ve vaší hlavě.