Máš hlavu plnou nápadů, které ale nikdy nespatří světlo světa. Šuplíky plné rozdělaných projektů, které čekají na „až“. Věci, které zůstávají rozpracované, myšlenky, které zůstávají nevyslovené. Ale pak přijde ta daná chvíle, kdy v sobě najdeš vnitřní sílu a rozdělané věci jednoduše dokončíš. Pro někoho zdánlivá maličkost, pro tebe revoluce. Chvíle, kdy rozdělané věci dokončíš, ti ukazuje, jak obrovskou...
Představ si malé dítě, které se učí chodit. Spadne stokrát, ale pokaždé se postaví a jde do akce znovu. Neslyšíš ho říkat: „Nejsem dost dobré na chození.“ Prostě se postaví a jde dál. Kdy jsme my ztratily tuto přirozenou schopnost? Kdy jsme si začaly myslet, že chyby jsou něčím špatným?
Každé tvé další „ano“ druhým je tiché „ne“ tvým prioritám, tvému podnikání, tvému klidu. Každé tvé další „ano“ je pádem do propasti vyhoření a pocitu, že jsi jen loutka v cizí hře.
Když jsem byla na dovolené v Turecku, potkala jsem u bazénu velmi robustní ženu v bílých dlouhých kalhotách a topu, který jí zakrýval pouze prsa a odhaloval břicho. Břicho měla vyklenuté (žádný pekáč buchet), jedno její stehno bylo velké jako má dvě stehna dohromady, a na jejím zadku by se opravdu dal „promítat biograf“. Nicméně tato žena byla zajímavá – ze své postavy žádné mindráky neměla, naopak, nosila ji velmi hrdě. Když jsem proti ní šla, musela jsem se jí vyhnout já, protože když bych to neudělala, tak bych okusila vodu v bazénu. Ona se rozhodně nikomu nevyhýbala. A to ani při večerním programu. Jí bylo absolutně jedno, kdo si co o ní myslí. Ona si užívala dovolenou plnými doušky.
Rok se s rokem sešel a na návštěvu znovu přijela tetička se svými zvědavými otázkami. Ještě si ani nesundá kabát v předsíni a už pálí jednu (nepříjemnou) otázku za druhou: „Proč jste se rozešli? Tobě vyhovuje být sama? Chceš zůstat na ocet?“. A když náhodou partnera po svém boku máte, tetička spustí další kulomet otázek jen s pozměněným obsahem. Jak tetičce odpovědět na její zvědavé otázky a jak jí nastavit mantinel? O tom je dnešní článek.
V krbu praská oheň, příjemné teplo se rozlévá po těle, vzduch je prosycený vůní čokolády a tóny vánočních písní. Sedím v útulné kavárně a vychutnávám si horkou čokoládu s obrovskou porcí načechrané šlehačky posypanou jemnými kousky oříšků. Krátím si tak dobu čekání na blízkou kamarádku.
Eva Válková
