NE. Dvě písmena, která z/mění tvůj život.

Víš, kolik písmen má slovo NE? Dvě. Dvě malá písmena, která se vysloví na jeden nádech. Která říkají děti bez přemýšlení. Která jsou jednoduchá, jasná, přímá. A přesto – pro spoustu žen jsou tato dvě písmena ta nejtěžší, která kdy vysloví. Nebo spíš nevysloví.

Proč je tak těžké říct NE?

Není to o jejich lenosti. Není to o jejich slabosti. Je to o vzorci. Od malička nás všichni v našem okolí učili, že hodná holka se musí přizpůsobovat. Musí pomáhat. Nesmí vybočovat z řady. Nesmí být na obtíž. Musí myslet na ostatní.

Pokud si jako dítě někdy řekla NE – dost možná tě opravili, dost možná tě přehlasovali, dost možná ti dali jasně najevo, že je to nepřijatelné. A tak ses naučila říkat ANO.

Vždycky.

Na všechno.

Všem.

Jenže za tenhle syndrom hodné holčičky platíš vysokou cenu. A platíš ji každý den – platíš za ni svou energií, svým časem, svým zdravím.

Jak vypadá tvůj život, když všem a všemu říkáš ANO?

Možná to znáš, možná se v tom poznáváš. Kolegyně tě požádá o pomoc s projektem, který má na starosti. Řekneš jí ANO – i když máš vlastní práce nad hlavu. Kamarádka ti zavolá po desáté hodině večer a řeší další své drama. Posloucháš jí – i když jsi vyčerpaná. Partner předpokládá, že všechno zvládneš sama. A ty to zvládneš.

Ale pak sedíš večer na gauči, unavená a naštvaná – ale na koho? … na sebe samu … protože ty sama jsi to přece tak chtěla!

Chtěla?

NE.

Jen jsi nevěděla, jak jim říct NE.

Co se konkrétně děje, když stále říkáš ANO namísto NE?

Každé ANO, které říkáš místo NE, je malá zrada. Zrada sebe samé. Když říkáš ANO na schůzku, na kterou jít nechceš – říkáš NE svému volnému času. Když říkáš ANO úkolu, který není tvůj – říkáš NE své vlastní práci. Když říkáš ANO člověku, který tě vyčerpává – říkáš NE sobě samé.

Každé nevyslovené NE se do tebe někam vkrádá. Vkrádá se do tvého těla jako napětí. Do tvé mysli jako únava. Do tvých vztahů jako postupný vztek, který jednoho dne bouchne jako papiňák – nebo tě udusí.

Říkat NE je sobecké – to je mýtus!

Této lži absolutně věříme – že myslet na sebe samu znamená nemyslet na ostatní. Že hranice jsou zdi, které ostatní zraňují. Že hodná holčička vždycky najde způsob, jak pomoci ostatním. Ale zamysli se nad tím takhle.

V letadle při bezpečnostní instruktáži ti letušky říkají – nejdříve si nasaď ty kyslíkovou masku, pak teprve pomoz ostatním. Proč? Protože pokud ty ztratíš vědomí, nikomu už nepomůžeš.

Stejně to funguje i v životě. Pokud ze sebe dáváš víc, než dostáváš – jednoho krásného dne nebudeš mít už co dávat. A pak nepomůžeš ani sobě, ani ostatním.

Říkat NE není sobectví.

Je to forma péče o sebe samu.

A péče o sebe samu je důležitá pro všechno ostatní.

Když je NE opravdu těžké říct …

Možná si říkáš – dobře, chápu. Ale jak? Jak říct NE, když se bojím reakce od okolí? Když je nechci zklamat? Když mám strach z konfliktu?

Tady je důležitý fakt. Říkat NE se nenaučíš přečtením tohoto článku. Nenaučíš se ho tím, že si ho řekneš před zrcadlem. Nenaučíš se ho ani tím, že se budeš chovat drsněji.

Naučíš se ho tím, že přijdeš na to, co ti nedovoluje ho vyslovit. Protože za každým nevysloveným NE je příběh. Někdy je to strach z odmítnutí. Někdy potřeba být milována. Někdy vzorec z dětství, kdy NE bylo nepřijatelné. Někdy hluboké přesvědčení, že tvoje potřeby jsou méně důležité než potřeby ostatních.

A dokud ten příběh neodhalíš – budeš říkat ANO i nadále. I když to nechceš.

Jak vypadá proměna?

Představ si, že ráno vstaneš z postele a rozhodneš se, že celý den bude jen tvůj a že si ho užiješ.

Že když tě kolegyně požádá o pomoc, že něco nestíhá, s klidem jí řekneš – promiň, dnes nemůžu, ale zítra ti s tím pomůžu. A necítíš přitom žádnou vinu. Jen vnitřní klid, protože víš, že zítra jí s tím opravdu pomůžeš. Že své slovo dodržíš.

Že když ti kamarádka zavolá po desáté hodině večer, zvedneš jí telefon (a řekneš jí, že teď s ní mluvit nebudeš, protože jsi totálně K.O.) – anebo ho necháš vyzvánět a nezvedneš ho … Ale obě víte, že to neznamená, že ji nemáš ráda.

Znamená to, že máš energii na věci, které tě baví. Na lidi, kteří ti ji vracejí. Na sebe samu.

To není sen.

To je život ženy, která umí říkat NE.

Jak začít říkat NE?

Nečekám, že po přečtení tohoto článku zvedneš telefon a řekneš NE první osobě, která tě požádá o laskavost. Ale už teď můžeš na své životní cestě udělat další krůček.

Dnes večer si sedni na gauč a polož si tyto tři otázky:

• Komu nebo čemu říkám ANO – i když nechci?
• Co mě to stojí?
• A co bych mohla získat, kdybych NE začala konečně říkat?

Své odpovědi si zapiš.

Nikomu to neukazuj.

Jsou jen pro tebe.

Protože první krok k říkání NE je o uvědomění si, kde NE potřebuješ a chceš říkat nejvíce.

Chceš se ponořit ještě hlouběji do sebe samé? Zarezervuj si koučovací sezení.

Koučování není o tom, že ti kouč bude říkat co máš dělat. Je o tom, že ty sama přijdeš na to, co tě na tvé cestě k říkání NE brzdí – a najdeš své vlastní řešení, jak to změnit.

Pokud tedy cítíš, že je na čase přestat říkat ANO všemu a všem – a konečně začít říkat ANO sobě samé – jsem tu pro tebe.

CHCI PRVNÍ SEZENÍ