Co mi koučování jako koučce dává a co mi přináší jako koučované?

Zvu vás k přečtení tohoto článku, který vychází z mých osobních zkušeností s koučováním a to jak v roli koučky, tak i v roli koučované. Moje cesta nebyla a stále není procházka růžovou zahradou; často je trnitá a někdy zajdu i do slepé uličky. Nikdy nevím, kam mě zavede. ALE užívám si jí, znám svůj cíl a jdu si za ním se svým silným PROČ v zádech. A když to tak mám nastavené já, tak i vy si můžete plnit své sny, cíle a touhy …

Moje cesta ke koučování započala jedním školením v zaměstnání

V zaměstnání jsem absolvovala školení, které lektorovala koučka Mgr. Lucie Mucalová. Svým přístupem a informacemi o koučování mě zaujala natolik, že na konci školení jsem prahla po dalších informacích o koučování. A ze zvědavosti jsem chtěla zjistit, zda by bylo vhodné i pro mě, jelikož miluji osobní rozvoj.

Přihlásila jsem se tedy na různé workshopy – placené i zdarma, abych se o koučování dozvěděla více informací – ale odcházela jsem z nich vždy s pocitem zklamání. Slyšela jsem na nich fráze jako „musíte se dostat pod povrch, jít do hloubky“, ale jak konkrétně se tam dostat, mi žádný lektor-kouč nedokázal vysvětlit.

Nevzdávala jsem se. Věřila jsem, že jednou objevím lektora, který mi mé otázky zodpoví. Moje touha porozumět koučinku mě dovedla až k absolvování VÝCVIKU KOUČOVÁNÍ s využitím systemického, PCA a Gestalt přístupu na Vysoké škole aplikované psychologie v Terezíně. A následnému absolvování výcviku NLP Kouč v Akademii osobnostního rozvoje v Brně, který vedla Mgr. Markéta Hamrlová, Ph.D.

Markétin přístup byl opravdu revoluční a jedinečný – její způsob předávání informací mi otevřel oči a dal koučinku zcela nový rozměr. Navíc její podpora přetrvává i do dnešních dní, i když už nějaká voda utekla, co jsem u ní výcvik absolvovala.

Rozjezd mé koučovací praxe rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou

V dubnu jsem vstoupila do podnikatelského klubu u Katky Šedové (Vykoukni z ulity) a v červnu jsem měla přímo s Katkou konzultaci, kterou jsem v rámci svého vstupu získala. Na konzultaci se mi několikrát ukázalo, že můj „kámen úrazu“ spočívá v tom, že své znalosti z výcviků potřebuji dát do praxe.

Ideální je tedy začít koučovat za referenci. Na webových stránkách mít informace o čem koučování je a s čím zájemcům o něj můžu pomoci; dále tam mít nastavenou cenu, aby případní zájemci věděli, jak moc si vážím svého času, který jim budu poskytovat zdarma. A když odkoučuji 30 hodin, budu mít u Katky druhou konzultaci zcela zdarma. To byla velká motivace. A tak jsem začala šlapat do pedálů.

Nejprve jsem dala příspěvek s nabídkou koučování zdarma na svou facebookovou zeď. Abych zvýšila zájem a motivaci, nabídla jsem potenciálním zájemcům dárek v podobě zápisníku s krásnými ilustracemi Ing. arch. Lucie Ernestové (obchod Duhová Kočka).

Pod příspěvkem začaly přibývat lajky. Moje srdce zaplesalo, když měl přes 30 lajků. Když by se každý, kdo mi dal lajk nechal koučovat, byla bych dávno „za vodou“. Realita ale byla úplně jiná. Ozvaly se mi pouze tři zájemkyně o koučování.

Zjistila jsem, že tudy cesta nevede. Příspěvek jsem chtěla dát do skupin zaměřených na koučování. Zde jsem tvrdě narazila: ŽÁDNÁ SEBEPROPAGACE, jinak přístup do skupiny bude zamítnutý. Tak jsem se rozhodla, že ho dám do skupin, ve kterých je sebepropagace dovolená a vítaná. Tady přišel další náraz – zájem o koučování byl naprosto nulový.

Katka mi na konzultaci radila, abych příspěvek napsala hezky, lidsky, a dala ho do skupiny, kde jsou maminky s dětmi, jelikož jsem sama s dcerou na rodičovské dovolené – zde jsem také neuspěla.

Čas utíkal a já přemýšlela o tom, jak dostat svůj příspěvek k lidem, kteří mají skutečný zájem o koučování. Až ve WhatsAppové skupině Klubu mi bylo poraděno, abych ho dala do skupiny zaměřené na barter, což funguje na principu výměnného obchodu. A teprve tady jsem uspěla, v této FB skupině: Barter pro ženy v online podnikání.

Začaly se mi ozývat ženy, které měly zájem o koučování zdarma pouze za referenci. A já se díky tomu odhodlala a svůj příspěvek do koučovacích skupin – Změňte svůj život s NLP! a Koučové a koučky AKOR, i když jsem se bála, aby mi přístup nebyl zamítnut, protože jsem o něj v žádném případě přijít nechtěla. Nicméně se stalo to, že můj příspěvek byl maximálně podpořen a já poznala a mohla koučovat další úžasné lidi.

Příspěvek jsem znovu umístila i na svou FB zeď. Ale tentokrát jsem ho napsala lépe než před tím díky získaným zkušenostem. Před tím byl napsaný až moc tvrdě, tentokrát jsem ho napsala v jemnějším tónu a opět se mi ozvaly další ženy, které měly zájem o koučování.

Během koučovacích sezení spatřuji u žen úžasnou proměnu

Žena, která přichází na sezení, je většinou ztracená ve svých problémech a neví kudy kam. A pak skoro jako mávnutím kouzelného proutku se vše změní. Vidím, jak se její výraz mění, jak se uvolňuje, jak nachází řešení, které předtím neviděla. Ten moment, když se jí rozzáří oči a na tváři se jí objeví úsměv. To je to, co na koučování miluji.

Tato proměna, tento proces objevování a růstu, je pro mě tou největší odměnou. Vidět jak ženy odcházejí s úsměvem a novou energií je k nezaplacení.

Můj pohled na koučování z pozice koučky

Koučování za referenci byla zkušenost k nezaplacení, která přispěla i k mému seberozvoji a to konkrétně následovně:

Po 30 odkoučovaných hodinách si ve vedení koučovacího rozhovoru už více věřím.
Při koučovacím rozhovoru musím opravdu dodržovat jeho strukturu, jinak se jedná o rozhovor, který je rozplizlý a koučovaného či koučovanou nikam v životě ani na sezení neposune.
Strukturu koučovacího rozhovoru stále dodržuji, jen jsem u ní změnila pořadí.
Už vím, že koučovací techniky musím lépe vysvětlovat.
Poznala jsem jak moc je důležitý small talk.
Více si vážím času – svého i koučovaných.
Negativní zkušenosti už nevnímám jako svou osobní prohru, ale jako obohacující zkušenost, která mě posouvá dál.
Při koučování za referenci jsem získala mnoho zkušeností a díky tomu přemýšlím o absolvování dalších kurzů či výcviků, např. zaměřených na krizovou intervenci.
Poznala jsem své nedostatky, na kterých potřebuji ještě zapracovat.
Čeká mě ještě hodně práce s nastavováním hranic, opět jsem objevila své limity.
A už nikdy si nebudu dávat 4 a více koučovacích sezení za sebou v jednom dni bez přestávky – je to opravdu velký nápor na mou pozornost.

Mám před sebou ještě dlouhou cestu, abych se stala mistrem v koučování, ale už nyní vím, že stavím na pevných základech.

Můj pohled na koučování z pozice koučované

Když jsem se nechávala koučovat jinými kouči či koučkami, uvědomila jsem si při tom toto:

Stačí jedno koučovací sezení, abych daný problém nebo situaci, kterou řeším, na něm opravdu vyřešila, nebo se v ní posunula dále.
Nejlepší jsou otevřené otázky, které mě nutí k přemýšlení nad mým problémem či situací.
Přiznávám si věci, o kterých jsem ve své mysli věděla, ale nechtěla jsem je „vynést na světlo“.
I když se rozhovor odkloní od stanoveného cíle, je tato cesta žádoucí, jelikož mi ukáže jiné souvislosti s mojí situací či problémem a já najednou vidím nové úhly pohledu.
S koučem či koučkou se posouvám rychleji, než když jdu cestu sama například v rámci sebekoučování. Kouč či koučka reagují na to, co říkám a podle toho volí i otázky či techniky.
Koučovací techniky jsou také přínosné, jelikož mi ukážou nové úhly pohledu na mojí situaci či problém, který řeším.
Kouč či koučka mi prostě musí sedět, pokud mi nesedí, tak se mu/jí prostě neotevřu, svůj problém či situaci nevyřeším a ještě se vzájemně okrádáme o čas, který jsme mohli využít smysluplněji.
Když se nechávám koučovat, tak chci, aby si kouč či koučka na mě udělala čas, to znamená, aby sezení začalo přesně v danou hodinu a trvalo dopředu vymezený čas. Aby kouč či koučka prostě nechodila pozdě a nezkracovala čas sezení.

Zažít koučování z druhé strany je velmi přínosné a žádoucí, protože mi ukáže, jak koučovací sezení můžu ještě více zlepšit a čeho konkrétně se mám vyvarovat.

AKOR – Zpět na „místě činu“

V listopadu jsem se jako figurantka zúčastnila závěrečné certifikace dalších koučů a zkušenost to byla znovu obohacující. Viděla jsem úžasné ženy, které se rozhodly stát koučkami a obohatit sebe i své okolí o osobní rozvoj. Znovu jsem se potkala s Markét a Jirkou a dalšími úžasnými lidmi z AKOR. Bylo to moc příjemné setkání. A i pro mě to byla určitá dávka nostalgie.

Viděla jsem se na místě, kde jsem ještě před pár lety také stála a kde jsem dnes. Přála bych si, aby mi některé věci šly rychleji, ale zároveň vím, že všechno má svůj čas a já jsem přesně v tom bodě, kde mám být.