Máš hlavu plnou nápadů, které ale nikdy nespatří světlo světa. Šuplíky plné rozdělaných projektů, které čekají na „až“. Věci, které zůstávají rozpracované, myšlenky, které zůstávají nevyslovené. Ale pak přijde ta daná chvíle, kdy v sobě najdeš vnitřní sílu a rozdělané věci jednoduše dokončíš. Pro někoho zdánlivá maličkost, pro tebe revoluce. Chvíle, kdy rozdělané věci dokončíš, ti ukazuje, jak obrovskou...
Znáš to? Stažený žaludek při tom, když máš říct „NE“? Vnitřní hlas, který ti našeptává „co když druhou strana naštveš?“, „co když tě ostatní přestanou mít rádi?“, „co když díky svému „NE“ ztratíš zakázku?“ Tak tohle je přesně ten starý známý strach, který tě drží v poutech a brání ti naplno rozvinout tvůj potenciál. Ať už jde...
Možná si představuješ sebevědomou ženu takto: vstoupí do místnosti a všichni se za ní otočí. Mluví nahlas a sebejistě. Nikdy o sobě nepochybuje. Nikdy nemá z ničeho strach. Nikdy se neomlouvá za to, že existuje. A teď si možná říkáš – tak to já nejsem. Já o sobě pochybuji. Já mám strach. Já se omlouvám za věci, za které se omlouvat nemusím. Takže sebevědomí rozhodně...
Představ si malé dítě, které se učí chodit. Spadne stokrát, ale pokaždé se postaví a jde do akce znovu. Neslyšíš ho říkat: „Nejsem dost dobré na chození.“ Prostě se postaví a jde dál. Kdy jsme my ztratily tuto přirozenou schopnost? Kdy jsme si začaly myslet, že chyby jsou něčím špatným?
Každé tvé další „ano“ druhým je tiché „ne“ tvým prioritám, tvému podnikání, tvému klidu. Každé tvé další „ano“ je pádem do propasti vyhoření a pocitu, že jsi jen loutka v cizí hře.
Milá čtenářko, představ si, že sedíš ve své oblíbené kavárně se šálkem voňavého čaje v ruce. Kolem tebe se line atmosféra klidu a pohody a na stolečku před tebou leží rozečtená kniha o osobním rozvoji. Možná je to tvoje už desátá kniha v tomto roce. Možná stá. A přesto … přesto máš pocit, že se točíš v začarovaném kruhu, že všechny ty krásné...
A co ty? Jaký je tvůj sen, který čeká za tvými dokonalými výmluvami? Jaká žena se skrývá za tvými „až“, „nemám“, „nejsem“ a „nemůžu“?
Bolest z kritiky může být transformována na sílu, pokud ji správně využijeme. Každá bolestivá zpětná vazba nám ukazuje místo, kde můžeme růst. Je to jako cvičení – zpočátku bolí, ale postupně nás posiluje.
Pamatuj si, že tvoje cesta zpět k sobě samé je tak jedinečná jako jsou tvoje otisky prstů. Nebude vypadat jako cesta tvé kamarádky nebo ženy z Instagramu. Bude tvoje – autentická, pravdivá a krásná právě proto, že je tvoje. Někdy bude cesta rychlá, někdy pomalá. Někdy půjdeš dopředu, někdy se budeš cítit, jako bys šla dozadu. To všechno je normální a v pořádku. Objevování sebe sama není lineární proces.
Nejsi zde proto, abys byla dost dobrá pro každého. Jsi zde proto, abys byla pravdivá sama k sobě a žila život, který má pro tebe smysl. Ti, kteří tě skutečně milují a respektují, tě vidí přesně takovou, jaká jsi – úžasnou, odvážnou ženu, která každý den dělá věci, na které jiní nemají odvahu ani pomyslet. Tvoje „nedostatečnost“ je často jen důkazem tvé citlivosti, tvé vysoké laťky a tvé touhy být lepší. To jsou krásné vlastnosti, ne chyby.
Eva Válková
