Žiješ v každodenním strachu z toho, co si o tobě a tvém chování pomyslí druzí? Je pro tebe důležitý názor okolí? Řídíš se radami od svého okolí více, než svým srdcem a rozumem? Potlačíš raději samu sebe, než aby si svým chováním a jednáním způsobila druhým bolest? Chceš být se všemi lidmi ve svém okolí „zadobře“? Pokud je tvoje odpověď na většinu otázek ano, tak právě tobě je určený tento článek.
Protože máme strach z toho, že nás okolí nepřijme takové, jaké doopravdy jsme – se všemi přednostmi i nedostatky. Protože máme obavu a pochybnosti, že nejsme dost dobré (pracovité, vzdělané, krásné, empatické, štíhlé atd.). Protože máme strach postavit se za svůj názor, který neladí s většinovým názorem. Protože potřebujeme od svého okolí slyšet, že v životě plujeme správným směrem.
Protože potřebujeme ujištění, že patříme do společnosti a máme v ní své čestné místo (v dávných dobách, kdy lidé seděli okolo ohně, byli společně silní, ale jakmile nějaký jedinec byl z kruhu ohně ostatními vyloučen, zůstal úplně sám, ztratil své místo ve společnosti, a byl vydán napospas přírodním živlům i zvěři).
Strach, nejistota, pochybnosti kráčí ruku v ruce s nízkým sebevědomím, vždyť již malé dítě je jako „houba“ – nasává do sebe vše, co mu jeho nejbližší předávají.
Nerozlišuje, co je pro něj dobré, a co by mu mohlo škodit – vstřebává naprosto všechno, tedy i informaci, že názor druhých je důležitější, než jeho vlastní názor. Proti této informaci může bojovat tak dlouho, dokud mu nedojdou síly; pak rezignuje a názor okolí přijímá jako jedinou pravdu, která existuje.
Pohled okolí na nás, na naše chování a jednání, je důležitý jako zdroj zpětné vazby. Pokud se jím inspirujeme, tzn., že i nadále převládá náš názor, který je v souladu s naším srdcem a rozumem nad názorem ostatních lidí, je to v naprostém pořádku.
Nicméně pokud názor okolí je pro nás důležitější, než vlastní názor, začíná vznikat závislost. Závislost, kdy nám velmi záleží na tom, co si o nás myslí druzí. Vytváříme si obraz stejně jako malé dítě nasávající informace ze svého okolí, že jejich pravda je jediná správná.
Nemáte věštící kouli, která by vám řekla, co si právě nyní o vás vaše okolí myslí. A i kdybyste ji měli, co by vám přinesla za informace? Jen by vám snížila vaše sebevědomí. Proto je mnohem lepší nepřemýšlet nad tím, co si o vás druzí myslí.
Vy kráčíte životem v jiných botách, že oni, proto si nevytvářejte žádné domněnky. Již tuto dohodu zmiňuje ve své knize Don Miguel Ruiz. Vytvářením domněnek strávíte mnoho času, který můžete využít efektivněji.
Každý má právo říci svůj názor. Někdo s vaším názorem bude souhlasit, jiný vůbec ne. Někdo vás za něj bude milovat, jiný nenávidět. Touhu být milováni a přijímáni máme v sobě niterně zakořeněnou a chceme ji naplnit, ale nikdy, opravdu nikdy se nemůžete zavděčit všem. To, co si myslí vaše okolí opravdu není vaše záležitost. Mnohem důležitější je to, co si o sobě myslíte vy sama.
Představte si šedou masu lidí a v ní jednoho červeného panáčka, kterého obklopuje nádherné zářící světlo tak, že je vidět z velké vzdálenosti. Když se na něj podíváte zblízka, všimnete si, že se panáček proměnil v panenku.
Ta panenka je naprosto unikátní, jelikož disponuje jedinečnými vlastnostmi, které opečovává a hýčká; a nechce, aby její světlo zhaslo a ona se propadla do šedé masy. Nechce být kopií, ale zůstat originálem se svými jedinečnými schopnostmi, postoji i názory – i navzdory názorům od svého okolí. Tou zářící panenkou jste VY.
Jak jsem již psala výše, vy kráčíte životem ve svých botách, druzí lidé také mají své boty – boty není možné vzájemně vyměnit. Žijte svůj život naplno, názory svého okolí se inspirujte, ale nenechte se jimi ovlivňovat, nebo být na nich závislá. Ostatně je to podobné jako s pochvalou.
Od rána čekáte, že vás někdo pochválí za odvedenou práci – je večer a vy odcházíte domů, bez pochvaly. Druhý den čekáte opět na pochvalu a opět marně, opět odcházíte bez pochvaly. Třetí den se vám zadaří a očekávaná pochvala přijde, ale pak následuje další až x-tý den bez pochvaly. Chvalte se sama – nečekejte na pochvalu od svého okolí, nemusí přijít.
Každý večer se pochvalte za odvedenou práci. A stejně tak nečekejte na názor od svého okolí, ale vytvořte si svůj vlastní a za ním si vždy stůjte.
Jste dobrá taková, jaká jste – i se svými nedostatky, i se svými přednostmi. Jste dost dobrá, postavte svým pochybnostem důraznou STOPKU už jednou provždy. Utvářejte si své názory a stůjte si za nimi. Váš život je jen VÁŠ a vy držíte pevně ve svých rukou kormidlo a udáváte směr, vždyť vítr je velmi příznivý.
Když nasáváte do sebe jakékoliv nové informace, propusťte ty, které pro vás jsou nepříznivé. Rozhodujte se svým rozumem a srdcem. Nenechte se ovlivňovat a svazovat strachem. Mějte samu sebe vždy na prvním místě, nemůže se pak stát, že samu sebe potlačíte před názorem od svého okolí.
Zpětnou vazbou od ostatních lidí se inspirujte, ale nedejte prostor pro vznik a následný rozvoj závislosti na názorech od okolí. Buďte v souladu s tím, že nevíte, co si o vás druzí myslí. Nikdy se všem nemůžete zavděčit, proto se o to ani nesnažte. Buďte originálem, nikoliv něčí kopií – užívejte si svou jedinečnost. Žijte svůj život vždy naplno, nepromrhejte ho.
A nezapomínejte, že to, co si o sobě myslíte VY, je mnohem důležitější, než to, co si o vás myslí vaše okolí!
Jakou jednu informaci si odnášíte z tohoto článku?