Říkáte, že nemáte čas na své sny? Kolik hodin týdně strávíte na sociálních sítích?

Představte si krásnou zahradu. Vaši zahradu snů. Je plná barevných květin, voňavých bylin a ovocných stromů. Ale něco není v pořádku. Květiny vadnou, byliny usychají a stromy nenesou plody. Víte proč? Protože místo zalévání své zahrady trávíte hodiny pozorováním zahrad ostatních lidí na sociálních sítích.

Jste jako motýl, který zapomněl létat. Sedíte nehybně, přilepená k obrazovce svého mobilního telefonu, zatímco život kolem vás plyne jako řeka. Scrollujete, lajkujete, komentujete. Minuty se mění v hodiny a hodiny v dny.

Pamatuji si tu chvíli prozření. Seděla jsem schoulená v křesle, mobilní telefon v ruce, a už dvě hodiny jsem procházela Instagram. Prohlížela jsem si fotky žen, které cestují po světě, píší knihy, malují obrazy, tvoří … A pak jsem si uvědomila tu ironii – místo abych žila své vlastní sny, sledovala jsem, jak ostatní žijí ty své.

Vaše sny jsou jako semínka. Každé z nich má potenciál vyrůst v něco nádherného. Ale semínko potřebuje péči, pozornost a hlavně – čas. Ten samý čas, který si často necháváte protéct mezi prsty během nekonečného scrollování.

Co kdybyste si každou minutu strávenou na sociálních sítích představila jako kapku vody? Kam by všechna ta voda mohla téct? Do vaší zahrady snů. Mohla by zalévat vaše touhy, sny, vize, kreativitu. Místo toho se vypaří v digitálním éteru, zanechávající po sobě pocit promarněného času.

Představte si, že váš den je jako krásná prázdná váza. Každé ráno dostanete novou, čistou, plnou možností a příležitostí. Čím ji naplníte? Scrollováním na Facebooku? Nebo možná … možná by mohla být plná vašich snů, cílů, vizí?

Je tak snadné říct „nemám čas“. Říkáme to automaticky, jako když motýl mává křídly. Ale pravda je taková, že čas máme všichni stejný. Dvacet čtyři hodin denně. Sedm dní v týdnu. Je jen na nás, jak s těmito drahocennými diamanty času naložíme.

Co kdybyste každou hodinu strávenou na sociálních sítích proměnila v hodinu věnovanou vašim cílům? Co kdybyste místo scrollování začala psát vlastní příběh? Místo sledování videí o cestování si začala plánovat své vlastní dobrodružství? Místo obdivování cizích obrazů vzala štětec do ruky?

Jsme jako ptáci v pozlacené kleci sociálních sítí. Klec je pohodlná, známá, bezpečná. Ale nebyly jsme stvořeny pro život v kleci. Byly jsme stvořeny pro let.

Začněte pomalu, zlehka. Nemusíte hned deaktivovat všechny své účty. Stačí si být vědoma času, který tam trávíte. Zkuste si jeden den zapisovat každou minutu strávenou na sociálních sítích. Budete překvapená, jak se minuty skládají v hodiny.

A pak si představte, co všechno byste mohla vytvořit s těmito hodinami. Kolik kapitol vaší knihy by mohlo být napsáno? Kolik obrazů namalováno? Kolik písní zazpíváno? Kolik cílů by mohlo začít růst ve vaší zahradě života?

Sociální sítě jsou jako med – sladké a lákavé. Ale příliš medu může otupit naše smysly pro skutečný život. Pro skutečné vztahy. Pro skutečné cíle.

Vaše touhy jsou příliš vzácné na to, aby čekaly, až doscrollujete na konec feedu. Jsou příliš důležité na to, aby byly odloženy kvůli další „minutce“ na sociálních sítích.

Představte si, že od teď za rok sedíte ve své zahradě snů. Květiny kvetou, byliny voní a stromy jsou obtěžkané plody. Jak se budete cítit, když si uvědomíte, že všechna ta krása vyrostla z času, který jste kdysi trávila scrollováním?

Jste tvůrkyní svého života, ne divačkou životů ostatních. Jste zahradnicí svých snů, ne návštěvnicí cizích zahrad.

Dnes je ten správný den začít přesměrovávat řeku vašeho času. Od sociálních sítí k vašim snům, cílům a vizím. Od pasivního sledování k aktivnímu tvoření. Od „nemám čas“ k „tvořím si čas“.

Protože na konci dne nejsou důležité lajky ani komentáře. Důležité je, že jste o krok blíže ke svým snům, cílům a vizím. Že jste zasadila další semínko do své zahrady života. Že jste řekla „ano“ sobě samé a svým touhám.

A možná, až vaše zahrada rozkvete, budete chtít sdílet její krásu na sociálních sítích. Ale tentokrát ne jako divačka, ale jako tvůrkyně. Ne jako ta, která sní o snech, cílech a vizích ostatních, ale jako ta, která žije své vlastní.