Zažila jste někdy situaci, kdy jste svého přítele seznámila se svou rodinou a přáteli, ale jeho nejbližší vám nikdy nebyli představeni? Zažila jste někdy situaci, kdy se váš přítel nechtěl seznámit s vaší rodinou ani s vašimi přáteli? Zažila jste situaci, kdy se s vámi přítel nechtěl ukazovat na veřejnosti jako pár? Zažila jste někdy situaci, kdy se přítel styděl za vaší postavu? Pokud jsou vaše odpovědi na položené otázky převážně kladné, pokračujte dále ve čtení.
V prvotní fázi zamilovanosti si plujete na načechraném růžovém obláčku a je vám nádherně, vznášíte se s lehkostí a radostí. Stále nemůžete uvěřit tomu, že daný muž o vás projevil zájem – že si vybral právě vás. Jste šťastná. Moc šťastná.
Takže když se ve vztahu objeví zdánlivá maličkost v podobě toho, že vás přítel nechce seznámit se svými přáteli, jen nad ní mávnete rukou. Vždyť ještě bude mnoho příležitostí na seznámení se s nimi stejně jako na seznámení se s jeho rodinou.
Jakmile se prvotní zamilovanost začne vytrácet, dosavadní vládu srdce převezme rozum. A vy si začnete vnitřní trky více uvědomovat. Váš partnerský vztah se už posunul o level výše, protože už jste spolu nějaký ten pátek, ale vy stále neznáte jeho rodinu, ani jeho přátele. Stále vás jim nepředstavil. A aby toho nebylo málo, začínáte mít pocit, že přítel úplně není spokojený s vaší postavou.
Na jedné straně prožíváte radost, protože když si odmyslíte tyto drobné trky (stále neznám jeho rodinu a přátele, nepředstavil mě jim, nelíbí se mu moje postava), tak váš partnerský vztah je naprosto úžasný. Dlouho jste si přála najít partnera, který je milý, hodný, má vás rád, chce s vámi trávit svůj čas. A teď se vedle něj probouzíte.
Ale na druhou stranu vás zasáhne lítost, že vás nechce představit svým nejbližším, že k vám začíná mít drobné výhrady (např. k vaší postavě, k vašim názorům, k vaší práci, k vašemu oblečení atd.).
Podceňovat vnitřní trky se nevyplácí, protože to jsou moudří rádci, kteří vám vždy poradí správně; nikdy se nepletou. Jsou to takové červené kontrolky, které blikají, a je jen na vás, jestli jim pozornost, o kterou vás žádají, dáte nebo ne. A i když je v počátku partnerského vztahu budete ignorovat, ztlumí se, ale nikdy nepřestanou blikat.
Nad vnitřními trky můžete mávnout rukou a utěšovat se myšlenkou, že ještě nenastala správná chvíle na seznámení se s jeho rodinou a jeho přáteli. Nebudete na přítele zbytečně tlačit, protože on vás seznámí, až to sám uzná za vhodné – do té doby vám nezbývá než tiše sedět v koutě a čekat na správnou chvíli. Vaši důvěru má váš přítel ve svých rukou.
Nebo se nabízí další možnost, kdy si s přítelem promluvíte, a řeknete mu, jak se cítíte, co vám vadí, co se vám nelíbí, co chcete jinak. Jakmile vyvoláte akci, přijde reakce. Nikdy dopředu nemůžete vědět, jaká reakce ze strany druhého člověka bude.
S přítelem při rozhovoru hovořte klidně, přátelsky, ale důrazně. Naslouchejte mu opravdu pozorně, protože se dozvíte mnoho důležitých informací (například vás nechce seznámit se svou rodinou, protože má velmi bolestné zkušenosti z minulosti s jinými partnerkami). Vnímejte také jeho pocity a jeho neverbální komunikaci, jsou to důležití ukazatelé.
Neosočujte ho; neutrhujte se na něj; nedávejte mu za vinu, že vás ještě neseznámil. Nevytvářejte si žádné domněnky. Zachovejte chladnou hlavu a nevtahujte do rozhovoru své ani jeho emoce (vím, že to není lehké, ale zvládnete to).
Když si s přítelem promluvíte, může si uvědomit, že vás svým chováním nevědomky zraňoval. Je to pochopitelné – neměl věštící kouli, tedy nevěděl, co se vám odehrává v hlavě. Nicméně teď to již ví a přichází prostor od slov k činům. Nebo vám slíbí (sliby chyby), že vás představí své rodině a přátelům, ale jak se říká: „skutek utek“.
A pak se nabízí tyto otázky: Jak moc jste šťastná v tomto partnerském vztahu? Co konkrétně vám tento partnerství vztah přináší? Jak vás tento vztah vyživuje?
Setrvávat i nadále v partnerském vztahu, nebo z něj jednou provždy odejít? Toť otázka, na kterou znáte odpověď jen vy sama. Nikdo jiný za vás rozhodnutí (zůstat, nebo odejít) učinit nemůže, protože nechodí životem ve vašich botách. Nenechte se ovlivňovat radami od svého okolí. Naslouchejte své intuici, protože ta vám poradí, jak se zachovat.
Přítel vám dává najevo, že není spokojený s vaší postavou (nemáte fyzičku, na břiše máte načechrané tukové polštáře), nechce se s vámi ukazovat na veřejnosti, držet vás za ruku, jet s vámi na dovolenou, nebo vám přímo říká, že musíte zhubnout (nejlépe na míry 90-60-90).
Většina žen reaguje na takovýto impulz tím, že začne ihned vyhledávat diety a cvičení na snížení své hmotnosti. Ano, někdy tento podnět může být oprávněný (například když vaše hmotnost ohrožuje váš zdravotní stav), ale většinou tomu tak není. Zde doporučuji se zastavit a říci si: Kvůli komu chci hubnout?
Pokud je váš cíl, chci hubnout kvůli příteli (například abych se mu líbila, aby mě měl rád), nikoliv kvůli sobě, máte před sebou hodně těžkou cestu. Motivace nevychází z vašeho nitra, proto až přijde prvotní krize (například ve cvičení), budete se muset hodně motivovat k výkonu.
Naproti tomu, když chcete zhubnout jen kvůli sobě, motivace vychází přímo od vás, a proto pro vás bude lehčí vydržet na vaší cestě. Až budete mít krizi, vzpomenete si, proč jste začala. Vaše silné proč půjde ruku v ruce s protože.
Navíc když se vám podaří zhubnout, nikde není zaručeno, že váš přítel bude s vámi spokojený. Pak mu může začít na vás vadit například oblečení, které si oblékáte; nebo vlasy budete mít moc dlouhé, či moc krátké – prostě bramborák bude moc bramborový, nebo kyselo bude moc kyselé.
Proto, ať chcete uskutečnit jakoukoliv změnu, dělejte ji vždy jen kvůli sobě – ne kvůli svému okolí. Změny, které děláte kvůli sobě, mají trvalý charakter.
Prošla jsem si mnoha partnerskými vztahy (v některých jsem také nebyla představena rodině a přátelům), ale žádný partnerský vztah pro mě nebyl ztrátou času; naopak každý mi ukázal nové úhly pohledu a obohatil mě o nové zážitky; bez nich bych rozhodně nebyla tam, kde jsem dnes. Díky těmto barevným zkušenostem jsem zjistila, že pravá partnerská láska si neklade žádné podmínky (například budu tě mít rád, když zhubneš; budu tě mít rád, když mi připravíš teplou večeři; atd.). V láskyplném partnerském vztahu není prostor na jakékoliv podmínky.
Užívejte si zamilovanost.
Vnímejte své vnitřní trky (intuici).
Důvěřujte svým vlastním schopnostem.
Komunikujte s partnerem o svých prožívaných pocitech.
Naslouchejte svému partnerovi.
Jakékoliv změny realizujte jen kvůli sobě.
Konečné rozhodnutí je jen a jen na vás.
Nikdy se nevzdávejte lásky a naděje na prožití láskyplného vztahu.
Žádný partnerský vztah není zbytečný.
Jaké myšlenky vás napadly při čtení tohoto článku?
Napište je do e-mailu a e-mail mi pošlete na adresu kralovnousvehosrdce@evavalkova.cz.