Limity jsou pouze v naší hlavě

Co má společného otužování se, sjezd v lanovém centru a prezentace před lidmi v zaplněném sále? Na první pohled se může zdát, že nic. Ale na ten druhý – jednoho silného protivníka. A tím je hlava. Přečtěte si zkušenosti tří kamarádek, které překonaly limity nastavené ve svých hlavách.

Je pátek večer a kamarádky sedí v restauraci na ručně vyráběných dřevěných židlích a vychutnávají si bílé víno. Polosladké. Společně s brambůrkami. Linie má pro dnešní večer volno. Povídají si u toho o událostech uplynulého týdne a občas se ve svých myšlenkách zatoulají do prožitých zkušeností.

Otužování se v ledové Vltavě

„Nedávno jsem viděla v televizi reportáž o otužilcích ve Vltavě“, sděluje první zbývajícím. „Já také“, přidává se druhá z party. První kamarádka pokračuje ve vyprávění.

„Minulý týden jsem s Martym (rozuměj čivavou) šla na procházku podél Vltavy a nestačila jsem se divit, kolik lidí se v ní koupalo. Obdivuji každého jedince, který dokáže vlézt do studené vody, ponořit se do sudu, nebo se rozplácnout do sněhu.“

„Minulý rok jsem si říkala, že ani párem volů by mě nikdo do Vltavy nedostal. Letos si začínám pohrávat s myšlenkou, že začnu s otužováním.“

Obě kamarádky jsou překvapené. „Ty, milovnice horké lázně, se půjdeš otužovat?“ Neuvěřitelné. „Ještě líp, já jsem už s otužováním začala.“

„Vždycky jsem si myslela, že se nedokážu vzdát horké vody, ale zjišťuji, že to není zase tak těžké. I když začátky byly náročné, to nepopírám. Vyměnit horkou vodu za ledovou. To bylo kruté.“ Zbylé dvě kamarádky si vymění pohledy.

„Výstup z komfortní zóny se tomu říká, že?“ Kamarádky jednohlasně přikyvují. „Samozřejmě, že jsem ještě do Vltavy nevlezla. Chce to čas a trénink, ale mám takové tušení, že to nebude zase tak dlouho trvat. Limity jsou opravdu jen v hlavě.“ Uzavírá své vyprávění.

„Kdy vy jste vystoupily z komfortní zóny?“

Výzva v podobě sjezdu v lanovém centru

Slova se ujímá druhá kamarádka. „Naposledy v létě. Byla jsem s rodinou na výletě v jednom lanovém centru. Kluci (rozuměj synové a manžel) milují tyto atrakce, já je raději sleduji zpovzdálí. Ale tentokrát na mě uzavřeli sázku, prý že nezvládnu ani tu nejjednodušší překážku v celém areálu a tou je sjezd nad korunami stromů.“

„Bylo to vysoko, opravdu vysoko, ale chtěla jsem jim ukázat, zač je toho loket a tak jsem vylezla na podestu. Na sobě jsem měla bezpečnostní popruhy a jistily mě dvě karabiny. Výška to byla pořádná, jakmile jsem se podívala přes okraj, podlomila se mi kolena. Raději jsem udělala krok zpátky, do bezpečí.“

„Ze silnice, když jsem sledovala jiné účastníky a jejich sjezdy, vypadaly tak lehce a jednoduše. Vítr si pohrával s jejich vlasy a sjezd jim vytvořil na tvářích nesmazatelný úsměv“

„Instruktor mi ukázal, jakou pozici mám zaujmout a pak už jen odrazit se. Hodně dlouho jsem se přemlouvala k odrazu. Měla jsem strach. Hlavou se mi honily otázky, jako Co když karabina selže? Co když se zabiju? Nebo ještě hůř co když tam zůstanu viset?“

„Přesně jak si to říkala a mrkne na svou první kamarádku. Výstup z komfortní zóny to byl obrovský. Už ani nevím jak, ale našla jsem v sobě odvahu a odrazila se. Byl to doslova skok do neznáma. Sjezd jsem si neužívala, byla jsem ráda, že jsem na jeho konci, že jsem ho přežila ve zdraví.“

Když jsem šla zpátky k první plošině, protože jsem měla zaplacené tři sjezdy, říkala jsem si, že to přece není tak strašné, jak to na první pohled vypadalo. Druhý sjezd jsem si už užívala s nadšením. Ani oči jsem neměla zavřené. Strach mě opouštěl a nakonec mi ani tři sjezdy nestačily a dokupovala jsem si další.“

„Ten den jsem sice vyhrála sázku nad svými kluky, ale především jsem vyhrála nad svou hlavou (mnohem silnějším protivníkem), která mi stále tvrdila, že to nezvládnu“.

Ozývá se třetí kamarádka. „Jste dobré, protože já bych nedala ani otužování, ani sjezd. Na to jsem na sebe příliš opatrná.“ Otázka zbylých dvou kamarádek na sebe nenechá dlouho čekat.

„A teď nám pověz ty, kdy si zvítězila nad svojí hlavou?“

„Kde jen začít?“ Poslední kamarádka je rozpačitá. „Nejlepší je asi od začátku.“ A tak začíná vyprávět.

Hozena do vody – buď začneš plavat, nebo se utopíš

„ Šéf mě pověřil, abych připravila pro jeho kolegy z oboru prezentaci. Podklady jsem vytvořila a dala je každému do složky. Zkontrolovala jsem občerstvení, výpočetní techniku a čekala na příchozí, abych je mohla uvítat v rozlehlém sále.“

„Pár minut před zahájením prezentace mi začal vyzvánět mobil. Když jsem hovor přijala, ozval se mi šéf a řekl mi, že s autem zapadl ve sněhu a tedy se včas na prezentaci nedostaví. Pověřil mě, abych se ujala slova.“ Kamarádky se na sebe obdivně podívají.

„Moje noční můra se naplnila. V hlavě jsem měla úplné prázdno. Stále jsem tomu odmítala uvěřit. Vždyť mě znáte, tak víte, jaký jsem nervák, a že neumím před lidmi mluvit. Nedám dohromady pořádně souvislý text. Jenže tady šlo o významnou zakázku, nemohla jsem si dovolit ji zpackat.“

„Byla jsem pod tlakem. Stress na mě doléhal ze všech stran. Neměla jsem jinou možnost, než zatnout zuby a jít do toho po hlavě.“

„Byla to hrůza. Zpočátku jsem blekotala a tím se připravila o kyslík, tedy musela jsem zpomalit, nadechnout se a mluvit pomalu, abych se neudusila.“

„Nějakým zázrakem se mi zpackaný začátek podařilo vyladit, a když všichni odcházeli, byli nadšení z mé prezentace. Asi jsem odvedla dobrou práci, ale v první chvíli mi to rozhodně tak nepřišlo.“

„Někdy je člověk prostě hozený do vody a musí plavat, jinak se utopí. Uvědomila jsem si, že jsem o sobě měla vytvořenou určitou představu, že nedokážu mluvit na veřejnosti, ale dnes už vím, že ta představa byla falešná, a že to jen moje hlava vyhodnotila, že to nedokážu.

První kamarádka shrne sdělené zkušenosti do jedné věty. „Vidíte, limity jsou jen v našich hlavách a na jejich zdolání si přiťukneme“. Jakmile to dopoví, chopí se každá své skleničky.

Tipy na závěr

Položte si nejdříve tuto otázku: „Co si myslíte, že nezvládnete?“

Ať už se jedná o napsání knihy, úspěšné dokončení autoškoly, zdokonalení se v komunikaci face to face se svými nadřízenými, nebo zorganizování akce od a do z, podívejte se na tyto limity z nového úhlu pohledu. Vystupte z komfortní zóny a postavte se čelem limitu = výzvě, o které si myslíte, že ji nezvládnete překonat.

Jednou mi jeden moudrý muž řekl: „Myslíš si, že to nezvládneš, že nezvládneš vyjít ten prudký kopec? Věř mi, že to zvládneš, dokonce ho zvládneš vyjít ještě pětkrát, i když budeš tvrdit, že už nemůžeš.“

Jestli chcete ještě blíže prozkoumat nastavení své hlavy, vyzkoušejte také koučování. Kouč vám bude klást jednoduché otázky a vy na ně budete hledat odpovědi ve svém nitru. Nikde jinde na ně odpověď nenaleznete. Možná budete překvapení, co objevíte. Osvědčený kouč bude nepostradatelný průvodcem na vaší cestě.