Vánoční svátky se nezadržitelně blíží a s nimi také otázka: „Jak odmítnout vánoční pohoštění a zároveň svým odmítnutím neurazit hostitele?“. Za prvé – slušnost je poděkovat. Za druhé – nalijte si čisté pravdy do pohárku. Za třetí – život bez věštící koule. Za čtvrté – se dozvíte na dalších řádcích. Teď se pohodlně usaďte a vychutnejte si vánoční čtení.
Zářivá světýlka různých barev osvětlují mladé smrky v květináčích jako runway vedoucí k hlavnímu vchodu do domu. Na vstupních dveřích se spokojeně kolébá vánoční věnec s velkou červenou mašlí a v předsíni je cítit vůně cukroví, čokolády a rodinné pohody.
Radostný smích a hlasy se nesou z obývacího pokoje celým domem. Na gauči i židlích sedí všichni členové rodiny. Společně. Povídají si o dárcích, které jim nadělil Ježíšek; o zážitcích, kdy čekali na okamžik, až zazvoní zvoneček a rozsvítí se stromeček; o vánocích prožitých v dětství.
Stůl před gaučem je slavnostně nazdobený a bohatě prostřený. Nabízí tác s cukrovím, na kterém je například slepené linecké, kousky kokosového cukroví, banánky, pracny, oříšky, trubičky a dokonce i zdobené perníčky. Chuťové pohárky těší také slaní šneci ze šunky a listového těsta, nebo jednohubky ozdobené mandarinkami či ořechovými jádry.
Vánoční atmosféru umocňuje také vůně horké čokolády, mleté kávy a svařeného vína mísící se s vůní dřeva a teplem vyzařujícím z rodinného krbu.
Hodiny plynou a hovor neustává. Hostitelé pobízí jednotlivé členy rodiny, aby si nabídli dobroty z prostřeného stolu. Jakmile je nějaký tác či talíř prázdný mizí s ním hostitelka v kuchyni, aby se vzápětí vynořila s úplně plným. A znovu nabízí další dobroty vyskládané na stole.
„Jez do polosyta, pij do polopita“ zde dávno ztratilo svůj význam. Naopak o slovo se hlásí studený pot, který polévá každého člena rodiny, když se hostitelka vrací ke stolu s dalším plným tácem. A také hostitel, který zavelí: „nikdo nepůjde domů, dokud se všechno jídlo nesní“. To se snadno řekne, když „oči by jedli, ale žaludek už nemůže“.
A zde se nabízí otázka: „Jak odmítnout další jídlo a neurazit přitom hostitele?“.
Hostitel i hostitelka měli plné ruce práce několik hodin s tím nachystat tak bohatě prostřený stůl, že je slušné jim vždy poděkovat, i když se na stole nachází dobroty, které vás nelákají, nebo je nemůžete ochutnat z důvodu alergie.
Hostitelce řekněte pravdu, například: „Děkuji, vše na stole je nádherné, ale opravdu už nesním ani sousto, jelikož jsem úplně syta.“
Jakmile použijete lež, například, že nejíte to či ono, hostitelka si lež zapamatuje, ale vy ji zapomenete; a v budoucnu může nastat situace, kdy vás hostitelka uvidí, jak se ládujete potravinami, které přece nejíte. Vzniklá situace pro vás obě bude nepříjemná.
Nejlepší je za všech okolností říci pravdu a nezamotávat se do žádných lží.
Poté, co hostitelce řeknete pravdu, z jakého důvodu nesníte další sousto, může z její strany přijít reakce, kterou dopředu nikdy neodhadnete. Nikdy nevíte, jak se člověk naproti vám zachová; nemůžete skutečnou reakci nijak předpokládat; protože nekráčíte v jejích botách jejím životem (nemáte a ani neznáte její zkušenosti, její spouštěče bolesti, její radosti atd.).
Nicméně ať od hostitelky přijde jakákoliv reakce směrem k vám, bude odrazem toho, co prožívá ona sama, nikoliv vy. Oprostěte se od její reakce, nevztahujte si ji na sebe a snažte se hostitelku spíše pochopit a naslouchat ji (proč reaguje tak, jak reaguje). Můžete si také položit otázku: „Jak bych se na jejím místě zachovala já sama?“.
Pokud vám hostitelka znovu nabízí zmíněné dobroty, i poté, co jste jí řekla, že opravdu nesníte žádné další sousto, můžete použít jednoznačné a důrazné ne, kdy jí řeknete například „Opravdu moc děkuji, ale ne, nedám si.“. Nepřipouštějte žádnou diskuzi a pevně si za svým NE stůjte. Navíc hostitelka neví jak plný nebo prázdný je váš žaludek.
Jestliže nezabere pravda ani důrazné NE, nastupuje další možnost a tou je gramofonová deska, kdy stále opakujete stejnou větu, například „Vše vypadá nádherně, ale já opravdu již nedokážu sníst ani sousto.“ neboli oči by jedli, ale žaludek už nemůže. Někdy opravdu není zbytí a je potřeba zvolit tuto variantu.
Pokud vám hostitelka stále nabízí dobroty na stole, přiveďte ji na jiné myšlenky tím, že změníte téma. Změnou tématu se stane, že hostitelka vám přestane nabízet ony dobroty a naopak se rozpovídá o jiných věcech; nebo vy sama začněte hovořit o nějakém tématu a uvidíte, jak se hostitelka k vám přidá.
Jestliže se její pozornost bude opět stáčet k prostřenému stolu, zvolte nové téma, nebo důrazné a jednoznačné NE, či metodu gramofonové desky.
Tím, že odmítnete jídlo, protože další sousto již nedokážete ani polknout, dáváte tím najevo, že vám na sobě záleží. Jste sama pro sebe prioritou. Chcete se cítit dobře, užít si vánoční svátky a pohodu; ne aby vám ještě druhý, nebo třetí den bylo hodně špatně od žaludku.
„Dárky jsou přece podstata Vánoc“ zaznělo ve filmu Grinch, ale Vánoce nejsou o dárcích, jídle, cukroví, atd. Vánoce jsou o čase, kdy se zastavíme a vychutnáme si kouzelnou vánoční atmosféru. O chvílích, které strávíme se svými nejbližšími. O dětských rozzářených očích. Čas plyne velmi rychle a už nikdy nebude možné ho vrátit zpět, proto si ho užívejte plnými doušky tady a teď.
Až vám hostitelka bude nabízet dobroty, ale vy budete tak sytá, že nedokážete polknout ani sousto navíc; poděkujte hostitelce. Oceňte jí, protože si dala obrovskou práci s tím, že připravila tak vynikající občerstvení. Řekněte jí vždy pravdu místo lži, i když může z její strany přijít jakákoliv reakce. Důrazné a jednoznačné NE a gramofonovou desku používejte s rozmyslem.
Volte různá témata, protože se dozvíte mnoho zajímavých informací, o kterých jste neměla ani tušení. Mějte samu sebe na prvním místě – jezte do polosyta, pijte do polopita. A nezapomeňte, že Vánoce nejsou o dárcích, ale o společně stráveném času s vašimi blízkými.