Je poslední den roku 2025 a vzduch je prosycený něčím magickým. Možná je to vůně skořice ze sušenek, které jsi upekla, nebo třeba záře svíček, které jemně tančí na tvém stole. Ale možná je to něco víc – možná je to ten jedinečný okamžik, kdy se starý rok loučí a nový už nedočkavě čeká za dveřmi.
Pamatuješ si ten pocit, když jsi jako malá držela ve svých rukou adventní kalendář? To šimrání v břiše, když jsi prstem hledala správné číslo, to vzrušení před otevřením každého okénka … Tak přesně takový může být tvůj každý den – ne jen v čase adventu, ale po celý rok.
Vánoční světýlka se třpytí v oknech, vůně skořice a vanilky se line domovem, a všude kolem nás se rozprostírá ta neuchopitelná vánoční magie. Ale existuje ještě jedno kouzlo, mnohem mocnější než všechna vánoční kouzla – je to kouzlo víry v sebe sama. Pojď objevit, jak se tato dvě kouzla mohou propojit v ten nejkrásnější vánoční dárek.
Představte si své hranice jako křišťálovou korunu – třpytivou, vzácnou a především křehkou. Příliš často dovolujete ostatním, aby si ji půjčovali, drželi ji v rukou, někdy i upustili na zem. A místo toho, abyste ji chránila, se ještě omlouváte za střepy. Každá královna ví, že království bez hradeb je vydáno napospas nájezdníkům. Přesto necháváte padací mosty spuštěné, hradby nechráněné, a div se...
Představte si svůj čas jako vzácnou tapiserii – každá minuta je vetkána zlatou nití, každá hodina tvoří jedinečný vzor vašeho života. Ale co když tu nejcennější výšivku necháváte vybledávat ve stínu cizích příběhů? Co když vaše ochota být věčně k dispozici není službou druhým, ale útěkem před vlastním já? Strážkyně cizích snů Jste jako zahradnice, která...
Když jsem byla na dovolené v Turecku, potkala jsem u bazénu velmi robustní ženu v bílých dlouhých kalhotách a topu, který jí zakrýval pouze prsa a odhaloval břicho. Břicho měla vyklenuté (žádný pekáč buchet), jedno její stehno bylo velké jako má dvě stehna dohromady, a na jejím zadku by se opravdu dal „promítat biograf“. Nicméně tato žena byla zajímavá – ze své postavy žádné mindráky neměla, naopak, nosila ji velmi hrdě. Když jsem proti ní šla, musela jsem se jí vyhnout já, protože když bych to neudělala, tak bych okusila vodu v bazénu. Ona se rozhodně nikomu nevyhýbala. A to ani při večerním programu. Jí bylo absolutně jedno, kdo si co o ní myslí. Ona si užívala dovolenou plnými doušky.
Eva Válková