Milá čtenářko, představ si, že sedíš ve své oblíbené kavárně se šálkem voňavého čaje v ruce. Kolem tebe se line atmosféra klidu a pohody a na stolečku před tebou leží rozečtená kniha o osobním rozvoji. Možná je to tvoje už desátá kniha v tomto roce. Možná stá. A přesto … přesto máš pocit, že se točíš v začarovaném kruhu, že všechny ty krásné...
Každý padající lístek byl jako tichá lekce. Učil, že nic samo od sebe netrvá věčně. Že i ta nejsilnější láska potřebuje péči, že i ten nejpevnější vztah vyžaduje pozornost. Zvíře to pochopilo až příliš pozdě – když už bylo proměněno a uvězněno ve své děsivé podobě. Ale právě toto poznání ho začalo měnit zevnitř.
Bylo, nebylo, v jednom dalekém království žila princezna. Nebyla to však obyčejná princezna z pohádek – byla to mladá žena s vlastními sny, touhami a především s velkým srdcem plným lásky, kterou toužila někomu darovat. Cesta plná očekávání a zklamání Jako každá princezna i ona snila o tom, že jednoho dne potká svého vysněného prince. Jenže život není vždy přímočarý. Na své cestě potkávala...
Představ si, že otevíráš starou skříň svých vzpomínek. V jejích temných koutech se ukrývají chvíle, které jsi tam kdysi zamkla – bolestivé zkušenosti, těžká rozhodnutí, slova, která nejdou vzít zpět. Ale co když ti řeknu, že každý z těchto „kostlivců“ je ve skutečnosti tvým moudrým učitelem v přestrojení? Když kostlivci šeptají moudrost Víš, každá z nás má svou tajnou sbírku...
Za bílým chrámem se rozprostírá zahrada plná květin a zelených korun stromů lákající moudrého mistra k odpočinku ve stínu. „Mistře, mistře, já už nechci opisovat knihy. Já je chci psát.“ Žák svým křikem vyruší starého muže ze slastného spánku. Po chvíli mu mistr pokyne, ať se vedle něho posadí. „Povím ti velmi staré tajemství, díky němu dosáhneš všech cílů, které si stanovíš.“
Eva Válková
