Sebedisciplina – starodávný klíč k dosažení cílů a úspěchů

Za bílým chrámem se rozprostírá zahrada plná květin a zelených korun stromů lákající moudrého mistra k odpočinku ve stínu. „Mistře, mistře, já už nechci opisovat knihy. Já je chci psát.“ Žák svým křikem vyruší starého muže ze slastného spánku. Po chvíli mu mistr pokyne, ať se vedle něho posadí. „Povím ti velmi staré tajemství, díky němu dosáhneš všech cílů, které si stanovíš.“

Žák se zaujetím poslouchá příběh, který moudrý muž začíná vyprávět.

Moudrost se ukrývá v knihách

Když jsem byl mladý, o něco málo starší než ty, každou volnou chvíli jsem trávil v klášteře. V místnosti s nejvzácnějšími svazky jsem seděl na oranžové podušce a četl prameny moudrosti. Můj mistr velmi dbal na mé vzdělání a v četbě mě podporoval. Neustále mi kladl na srdce, že v knihách se ukrývá hluboká moudrost.

Když jsem přečetl jakýkoliv úryvek, filozofovali jsme spolu na konkrétní téma. Vyučující mistr pro mě byl mužem s velkým srdcem, laskavým hlasem a obrovskými životními zkušenostmi. Byly to krásné časy. Byl jsem mladý, odvážný, horkokrevný a toužící poznávat dary duchovního života.

Knihy, součást života

Jakmile uzrál vhodný čas, byla mi dopřána jedinečná výsada – stal jsem se, stejně jako můj otec, mužem přepisující originály knih. Byl jsem na sebe hrdý, jelikož to bylo postavení, které bylo velmi vážené a získalo ho jen pár mužů. Začal jsem tvořit velmi zdařilé kopie – většinou bylo těžké je rozpoznat od pravého originálu.

Čerpal jsem moudrost z knih a cítil jsem obrovské štěstí a radost. Vždyť mou prací byly obohaceny současné i budoucí generace.

Životní zlom

Jednoho večera jsem se díval na hladinu jezírka posetého lotusy a zahlédl svůj obraz jako v zrcadle. Tvář byla samá vráska, kůže povislá a bledá, v očích nebyla jiskra. Počáteční radost se mi vytratila ze života. Záda mě od každodenního přepisování bolela. Docházela mi energie. Cítil jsem se staře.

Začal jsem v ten okamžik přemýšlet o svém životě. Stal jsem se studnicí moudrosti. Za ta léta jsem přepsal mnoho a mnoho knih. Přepisoval jsem díla autorů významných jmen, ale vždy jsem jen přepisoval. Nikdy jsem nic nevytvořil.

V blízké době zemřu a nezůstane po mě žádný odkaz. Na náhrobku bude stát: „Zde je uložen k věčnému spánku žák svého mistra, který celý život jen přepisoval a přepisoval knihy, společně s dalšími bratry.“

Procitnutí do života

V tento moment procitnutí jsem si uvědomil, že nechci, aby takto můj život skončil. Chci, aby po mě zůstal nějaký odkaz. Svého postavení muže, přepisujícího knihy jiných myslitelů, jsem si vážil, jelikož ne každému se dostane této výsady, ale zároveň jsem cítil, že se chci stát autorem. Mužem, který generacím předá své zkušenosti z života, kterých bohatě načerpal.

Nový začátek, nová kapitola

Druhý den jsem vstal velmi brzo ráno a za rozbřesku jsem měl napsanou první stránku své knihy. Odpoledne jsem se věnoval přepisování knih, jelikož jsem si nemohl dovolit zůstat bez příjmu. Další ráno jsem znovu vstal velmi brzy a do své knihy přidal další stránku. Odpoledne mě opět čekalo přepisování knihy od jiných autorů.

Zaměřil jsem svou pozornost na sebedisciplinu. Každý den, ve stejnou dobu, jsem tvořil začátek nové životní cesty.

Po týdnu, kdy jsem sebedisciplinu praktikoval, jsem měl již napsaných sedm stran do své knihy. Uvědomil jsem si, že další brzké vstávání, abych mohl pracovat na své knize, již nezvládnu. Prvotní překážky se nade mnou tyčily jako nejvyšší hory. Byl jsem vyčerpaný, nevyspalý a smutný. Sebedisciplina i vytrvalost mě zmáhala.

Hledal jsem jinou možnost, jak psát svou knihu a jednou ji dokončit. Své představy jsem se nechtěl za nic na světě vzdát. A náhle jsem objevil další životní zatáčku. Přeměnil jsem svoje pracovní tempo. Ráno jsem přepisoval knihy. Dobu poledního klidu jsem si zkrátil a právě v tomto čase jsem se věnoval své knize.

Napsat ji mi trvalo celý rok, ale nakonec jsem jí s hrdostí svíral ve svých rukou. Po malých krůčcích, tedy stránce denně, jsem došel až do svého cíle.

Cesta nikdy nekončí

Když se na svůj život podívám pohledem svého staršího a moudřejšího JÁ, vidím cestu začínající četbou knih linoucí se přes výstavní postavení muže přepisujícího knihy přes autora vlastních knih ukrývajících životní pravdy, moudrosti a myšlenky vedoucí až k muži, který objevil své životní poslání.

Po malých krůčcích k cíli

Teď obzvlášť pečlivě vnímej má slova. Dávej si jakékoliv cíle a následuj je. Doprovázet tě bude radost, smutek i další niterní pocity. Do cesty ti budou kladeny překážky a zkoušky. Nedovol, aby tě už první z nich zastavila. Vždy si vzpomeň na vysokou horu pokrytou sněhem a tyčící se až do nebe – zdolat ji můžeš jen po malých krocích.

Buď trpělivý. Nechtěj všechno hned. Vizualizuj si svůj cíl, ale nezapomeň, že úspěch a blažené účinky přichází až po vytrvalosti a sebedisciplině.

Aby si svých cílů skutečně dosáhl. Podepiš sám se sebou smlouvu. Smlouvu, ve které se budeš zavazovat, že každý den budeš pracovat na dosažení svých cílů. Stanov si přesnou dobu a v ten čas se nenech nikým a ničím nenech rozptylovat.

Pracuj na svých cílech každý den. Po malých krocích. Posiluj svou sebedisciplinu, nedej prostor lenosti. Nezapomínej, ale také na pravidelný odpočinek.

Příběh končí, cesta začíná

Když mistr příběh dovyprávěl, zvedl se a odešel zpět do chrámu. Jeho žák hodně dlouhou dobu zůstal sedět ve stínu stromů a přemýšlel o slovech, která mu největší myslitel všech dob právě řekl.

Večer, už věděl, jaký bude jeho krok příštího rána.

Sebedisciplina přináší úspěch

Uzavřete také samy se sebou dohodu, ve které se zavážete, že budete každý den ve stejný čas po malých krůčcích pracovat na dosažení svých cílů?

A ještě jedna technika na závěr

Převtělte se do svého seniorského JÁ, které již prožilo celý svůj život. Právě toto moudré JÁ se rozhodlo napsat dopis svému současnému JÁ. Co mu chce v dopise sdělit?